Záchranná stanice pro veverky - veverčí deníček

9. května 2011 v 22:39 | Lumpík |  Záchranná stanice veverek
VEVERČÍ ŠKOLIČKA
Všechna veveřátka přijatá během dubna a i všechna ta, o kterých jsem tu psala v minulé dubnové zprávě, se těší plnému zdraví a po "lahvovém krmení" přešla pozvolna na dětské kaše.
Jejich váha je více jak dvojnásobná a jejich srst se změnila v hebký a třpytivý samet.

Denní program v naší veverčí školce se skládá z krmení, hraní, šplhání po větvích, schovávání a jukání na sebe a také první objevování velké voliéry a první krátké kontakty s přírodním klimatem - se sluníčkem, které veverčata v tomto období vyhledávají ale také s větrem - který v naší školičce rozvýří ocásky a štětky na uších a tak se většina veverčí drobotě uplaluje schovat do tepla voliéry a spousta vlněných domečků uvnitř.
Člověk by mohl celé hodiny sedět a pozorovat malé veverčí školáčky, jak se připravují na svůj život a hlavně, jak si umí nádherně mezi sebou hrát.
Po nakrmení zalezou všechna do svých pelíšků a navzájem se ještě chvíli olizují a pošťuchují... až jedno po druhém pomalu usne..
To se pak peřinka ve veverčím pelíšku jenom spokojeně nadouvá a občas, pokud jste hodně potichu, je slyšet i sladké oddychování....








































Veveří kluk Čenda
se stal naším největším oblíbencem. Při příchodu domů se veverčata většinou probudí a začnou se protahovat a zííívat (viz fotka výše )... ale jediný Čenda se celý rozespalý potácí k dvířkům voliéry, sedí tam jako bobeček, kouká se na mě a jemně a ospale kvíká...
Procházky po bytě, kde ho nosíme na rameně, se staly jeho denním dobrodružstvím.
Čendíkova srst se po pár dnech proměnila v krásný černý třpyt a jeho huňatý dlouhý ocas naznačuje, že z něho už brzy bude statný veveřák:





























Pokračující příběh naší malé nešťastnice Pinky
Jak jste mohli číst ve zprávě z dubna, malá totálně dehydrovaná a hladová samička Pinky se k nám dostala opravdu na poslední minutu.
Pinky je opravdu velice vzorný pacient. Hned od začátku velmi dobře přijala nové mléko, dudáček vždycky obejme pacičkami, celou dávku hltavě vypije bez jediného mrknutí oka. Jako by si byla vědoma své kritické situace na začátku... bojuje nyní ze všech sil o život.
Velmi rychle dohnala váhu a z celého chumlu našich momentálně jedenácti veverčat vyniká právě Pinky svou ojedinělou barvou:
Mezi další veveřátka, kterých jsme se ještě kvůli nedostatku pomocníků ujali jsou veverčí sestřičky Simmi a Kelly

a tři veverčata ve velmi zbědovaném stavu - samička Klárka a sameček Beník s černým bráškou Čikem:













































Každý den si najdeme čas, kdy vypustíme už odrostlejší veverčata - tedy naší veverčí školičku z voliéry volně do bytu. To si pak z nás dělají "borovici" a šplhají nahoru a dolu, schovávají se za nohavicí a radostně na sebe bafají.
Pokud zrovna potřebuji přejít do jiné místnosti, vypadá sytuace tak, že mi za patami běží celá veveří školka a následuje mě na každém kroku, v čele samozřejmě s malým černým vedoucím - veveřáčkem Čendou.
Některá starší a odvážnější veverčata už si troufnou i na balkon, kde si mohou vyzkoušet šplání po opravdových stromových větvích. Takové hrátky pozoruje často naše Bessinka a velmi často to "psychicky nevydrží" a přesto, že už je to dospělá dáma, se ráda k honičkám připojí. To se pak válí na zádech a poskakuje jako hopík s ocáskem rozčepýřeným na zádech.
To jsou pak malí školáčci štěstím unešeni, takže se u nás v obýváku na koberci hrabe jedná VELKÁ PESTŘE ZBARVENÁ VEVERČÍ KOULE.
Bessinka je ale velmi něžná a opatrná na své velmi silné a ostré zuby, kterými by takové veverče dokázala na místě usmrtit.
Když to nějaký školáček opravdu "přežene", profackuje ho Bessina přeními tlapkami jako kočka a hlasitě u toho vrčí.
Na veverčata to rychle zapůsobí, okamžitě se uklidní, ztuhnout, přibrzdí a hra pokračuje nanovo...

Velmi zajímavé je také sledovat vývoj veverčích kluků a veverčích holčiček.
Ačkoli jsou stejně stará, tak statnější samečci nemají z ničeho strach a pomalu trénují i větší skoky a i v cizím prostředí jsou téměř okamžitě adaptovaní. Lítají a skáčou, padají a předhánějí se...
Oproti tomu veverčí slečinky jsou velmi obezřetné, vše si dlouze řádně očichávají, sledují okolí, vše 2x přeměřují a jedna po druhé postupují společně v poznání nové velké voliéry nebo našeho balkonu.
Občas jim nějaký ten veveří "rozjetý kluk" přefrčí přes cestu, tak se okamžitě "údivem zaseknou" , celé vykulené stuhnou, ale když vidí, že jim žádné větší nebezpečí nehrozí, ťapkají vesele dál, zatímco je rozjaření a rozjetí kluci "předjíždí o stošest"...





















Právě toto období je asi nejkrásnější. Při pozorování malých veverčat při hře se asi nikdo dlouho neudrží a začne od srdce smát.
Vždyť ještě před pár týdny to byly ještě takové hubené dehydrované chudinky s těžkými zraněními a zakrvenými chlupy, do kterých jsme dostávali mléko po kapičkách a moc si přáli, aby ten boj vyhráli.
Dnes už jsou to malí školáčci, kteří pilně trénují a připravují se na svůj život v divočině.
Čas rychle utíká a ještě zhruba tři týdny a malí caparti se budou stěhovat do obrovských venkovních voliér, vybudovaných u lesů, daleko od silnic a ruchu velkoměsta, kde už půjde pomaličku do "tuhého" a malí studenti si budou zvykat na velký prostor, volnost a divokost.
Pomalu začnou zapomínat na člověka, začnou být divoké, krásné, dospělé, silné a....tak to má být!



1. VÝROČÍ - aneb vzpomínka na Lumpíka
Právě nyní, v polovině května, je to přesně rok, co nám v půl druhé v noci v dlaních zemřel náš velký střapatý kamarád a kašpárek - náš Lumpíček.
Díky němu jsem začala dávat fotky a videa s ním na tento web, protože se na něj naši přátelé neustále ptali a denně jsem posílala emailem fotky jeho "lumpáren".
Lumpíček byl velmi vyjímečný, naprosto ochočený, chodil s námi i do lesa na houby a mohl si sám kdykoli ven do přírody z našeho domu a vždycky se vrátil.
Myslím si, že kdo má jednou tu čest vypiplat se ještě slepé veverče až do dospělosti, propadne navždy veverčí osobnosti a povaze a po té veverkám vůbec.
Proto bych tuto poslední květnovou zprávičku chtěla věnovat vzpomínce, na naše nezapomenutelné zvířátko!

















 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 davidbachmann davidbachmann | E-mail | Web | 10. května 2011 v 0:39 | Reagovat

Teda lidičky, já nejsem závistivý člověk. Nezáviděl bych vám Audi A8, vilu a milion Eur. Ale ten život s veverkami, ten - ten vám teda skoro závidím. Musíte mi prominout.

2 Vlaďka LUMPIK-autor blogu Vlaďka LUMPIK-autor blogu | 10. května 2011 v 15:25 | Reagovat

Je to moc krásný pocit vykřesávat mnohdy polomrtvá mláďata a pak se na ně dívat, jak rostou a sílí a pomalu se připravují na návrat zpět do přírody.Někdy je to takové... hodně moc dojemné, zvláště u těch oblíbenečků. Ale závidět nemáte co, je to práce, práce a zase práce.. No jo, ale Audi A8.. tu bych taky brala...

3 Katka S. Katka S. | 10. května 2011 v 17:41 | Reagovat

Lumpíčka je nám moc líto, měli jsme ho rádi. Byl to takový stále dobře naladěný klučina. Máš to tu moc hezké a poučné. To se jen tak někomu nepoštěstí takhle si detailně prohlédnout veverky.

4 Sobi008 Sobi008 | 15. května 2011 v 21:02 | Reagovat

Já vám tááák závidím. Ty veverky jsou tak krásné!V životě by mě nenapadlo, jak jsou nádherné.Uplně náhodou sem našel vaše stránky a jsem fakt příjemně překvapen. Hodně jsem se tu dozvěděl a musím se přiznat, že už tady pročítám vaše řádky celé nedělní odpoledne.Moc hezké fotky, určitě musím poslat vaše stránky i kámošům - všichni jsme takoví zvířatofanatici ale vidět veverky takhle z blízka.. to se fakt jen tak nevidí. A ta vaše VIDEA tak to je fakt třída. Od srdce jsme se tu smáli videím s Lumpíkem. Moc velká škoda tak krásného zvířete, umím si předtavit, jak vám asi chybí, loni nám také odešel pes.. ale život jde dál!Musí! Hlavu vzhůru a těšíme se na další fotky!

5 Karis363 Karis363 | 18. května 2011 v 17:01 | Reagovat

ÚŽASNÝ STRÁNKY!!!!!

6 Veverka Veverka | Web | 26. května 2011 v 7:09 | Reagovat

Ty jsou nádherné! Já bych taky chtěla nějakou takovou domů..:-) Jak vypadá jsou hodně mazlivé. A ta videa co tu máte? Asi sem budu chodit mnohem častěji, než dosud.:-)

7 L. Doubrava L. Doubrava | 31. května 2011 v 11:11 | Reagovat

Moc pěkné stránky. Dostal jsem se sem úplně náhodou a není možné se odtrhnout. Moc zajímavé ze života veverek, pěkné fotky a bezva videa!

8 karin karin | 8. října 2011 v 16:25 | Reagovat

jsou nejhezčí veverky  miloučké a sladké  moc hezkéé... jéééééééééé♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥ pusinky....

9 DavidDiona DavidDiona | E-mail | Web | 27. srpna 2017 v 15:18 | Reagovat

how can u pass a drug test  <a href=http://lorcaserin.strikingly.com>buy lorcaserin</a>  the best sleeping pill

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama