ZÁCHRANNÁ STANICE VEVEREK

8. prosince 2010 v 22:30 | Lumpík |  Záchranná stanice veverek
Tento prosincový článek je posledním v tomto roce a proto bych ho chtěla věnovat VZPOMÍNCE NA NEJÚŽASNĚJŠÍ VEVERČÍ STVOŘENÍ - na našeho Lumpíčka.
Díky němu vlastně vůbec vznikly tyhle stránečky, aby ho mohli kamarádi sledovat, jak roste, jaké lotroviny vyvádí a vlastně vůbec nebylo v plánu je volně zveřejnit..
19. prosince to bude už sedm měsíců, co nás náš střapatý veverčí hrdina navždy opustil, co ke mě v půl druhé v noci přiběhl do postele a nemohl dýchat a bylo na něm vidět, že má velké bolesti. Přiběhl zoufalý a chtěl pomoci a já mu pomoct nedokázala.
Moc mě to mrzí a nikdy si to nepřestanu vyčítat a nikdy nezapomenu na pocit, když mi v dlaních vydechl naposledy.. Najednou byla tma, ticho a celý svět se zastavil.

Lumpíček byl naprosto úžasný veveřáček. Žil s námi v bytě, byl velice čistotný, nikdy nic nezničil, nehrabal v květináčích, byl to náš malý maskot, který s námi chodit nejprve na kšírkách, ale později i zcela volně ven, na zahradu, do lesa na houby a poslušně se vracel a hopkal za námi nebo se nechal radostně nosit na rameně a šphal po nás jako po stromě.

Lumpíček byl neskutečně chytrý, perfektně si vše pamatoval a měl zmapovaný lesík nad naším barákem, náš barák v Čechách, byt v Mnichově, byt mých rodičů a chodil s námi i na návštěvy k přátelům, kde byl okamžitě zorientovaný a věděl, kde si co poschovával z návštěvy minulé. 
Na internetu jsem našla pár lidiček, co mají také doma veverky a tak jsme se různě navštěvovali.. Lumpíček byl vždy ke všem veverkám moc milý a ohleduplný a když jsme mu pořídili ještě pruhovanou veverčí burundučku Lilly, ukázal se jako velký klidný gentleman.

Nikdy nezapomenu, jak se ke mě zachoval, když jsem byla nemocná a měla vysokou teplotu.. Celé hodiny mi ležel na bolavém krku, stočený do klubíčka, něžně mi olizoval tváře a byl pořád se mnou.. Něco takového bych od veverky jaktěživa nečekala..
Vždy si jenom doběhl pro něco k jídlu, napil se, doběhl na bedynku vyčůrat a už zase opatrně ťapkal po mém krku, kde se schoulil do klubíčka a zahříval mi svým huňatým kožíškem krk..
a
a



Když mi vysoká horečka ustoupila a zánět plic přebojovala silná antibiotika, už nikdy mi takhle na krku nespal. Nikdy.
Byla to jeho silná empatie? Nikdo neví... a veterináři nad tím často kroutili hlavou.. lesní zvíře? Ano, veverka, prosím.

Ať to zní jak chce a ať si každý myslí své, s Lumpíčkem jsme byli jaksi "podvědomě" spojení..
Jednou v létě jsem musela velmi brzy do práce a tak jsem šla dříve než Martin. Kolem 11 dopoledne mě polilo horko a měla jsem hrozný pocit.. že se něco stalo. Strach, nejistota, nervozita.. Volala jsem Martinovi, mamce a všechno bylo v pohodě..
Nedalo mi to a jela jsem o polední přestávce domů, kde mě čekalo nemilé překvapení.. Lumpíček nikde.. Prohledala jsem celý byt, síť v okně nebyla porušená, Lumpíčkovy domečky zely prázdnotou.. začala jsem ho volat a prohledávat celý byt, barák i sklep.. Když jsem se vrátila celá zoufalá ze sklepa, uslyšela jsem slabé pískání.. Otevřela jsem skříň a tam byl.. Vyběhl ven z prádelní skříně, kde ho Martin nešťastnou náhodou "zapomněl" a celý radostný mě vítal, vyplašený z té tmy a z toho horka.. Hned utíkal pít a bylo na něm vidět, že je opravdu rád, že jsem přišla..

V létě, když jsme byli doma na dovolené si mohl Lumpíček běhat volně venku. Na noc jsme ho ale zavírali do voliéry v bytě.
Jednou jsem se vzbudila kolem druhé hodiny v noci a ne a ne usnout.. Hlavou se mi honily divné myšlenky a měla jsem strašně divný pocit.. strach a úzkost.. Šla jsem se dolů napít a protože bylo horko a měsíc krásně zářil, otevřela jsem si dveře.. Rychlostí blesku se z venku přihnal Lumpíček, prolétl kolem mě a uháněl ke své voliéře..
Hrozně jsem se ho lekla, protože jsem nečekala, že se něco přiřítí dovnitř domu, předpokládala jsem, že je přeci zavřený ve voliéře?

Nevím, jestli je něco takového možné, že by mohl být člověk s veverkou jaksi "podvědomě spojený". Nepřemýšlím nad tím, ale vím, že my dva jsme měli něco, co se nedá vysvětlit a na co NIKDY NEZAPOMENU!
a
a
a
a
a
a
a
Lumpíčka jsme pochovali v jeho nejoblíbenější vlněné dečce vedle jeho velké venkovní voliéry nad naším barákem. Vedle něho spí už tři roky i můj stařičký pejsek - téměř 18ti letý zlatý kokršpaněl Aránek.
Oba mají hrobeček s fotkou a vzpomínkou a jak nám to jen čas dovolí, chodíme k nim, sedíme na mezi, nasloucháme šumění lesa a tiše vzpomínáme..
Moc bych chtěla poděkovat touto cestou mojí mamce, která o dušičkovém čase myslí i na naše zvířátka a nikdy nezapomene i jim udělat krásný věneček a pravidelně jim zapaluje svíčku, aby věděli, že na ně stále vzpomínáme!!!
Moc děkuju, mami!

Díky Lumpíčkovi jsme se "prodrali" v Německu, kde oba s Martinem již sedmým rokem pracujeme, k profesionální záchraně veverek.
Začali jsme chodit na semináře, kurzy a spolupracujeme s veterináři a hlavně zvířecí záchrankou v Mnichově, která je vždycky první tam, kde je nalezeno zraněné nebo opuštěné mládě..
Po Lumpíčkově smrti jsem opravdu nevěděla kudy kam a snažila se být stále pryč z domu, kde mi ho všechno připomínalo.. až mě vítr zavál do záchranné stanice opuštěných zvířat. A tak netrvalo dlouho a doma jsme měli několik maličkých nalezených veverčat, později i divoké zajíčky a kuny (viz zprávy a fotky z léta).
Všechny veverčata se úspěšně vrátila zpět do přírody jako silní a zdraví jedinci, kde podle posledních sledování velmi úspěšně čelí jejich prvnímu sněhovému zážitku..

Často mi lidé píší emaily a ptají se, jaká zvířátka máme doma a jak to vůbec žijeme - napůl v Čechách a napůl v Německu.
Protože mám teď o vánocích volno a mnohem více času na počítač, napíši tedy něco málo o nás dvou, tedy o mě a Martinovi a hlavně o našich čtyřnozích kamarádech:
Oba dva, tedy já, i můj přítel Martin jsme velcí milovníci psů a koní. Jak jsem již psala, 17 a půl roku jsem měla tu čest žít po boku krásného zlatého kokršpaněla Aránka, který se mnou přešel z dětství do dospělosti:
a
a



















Aránek s námi byl 17 a půl let. Byl to můj největší kamarád, všude se mnou chodil, byl to velký a důležitý člen naší rodiny.
Když se dostal na konec své psí cesty, museli jsme zavolat našeho veterináře, aby jeho trápení ukončil a dal mu na jeho nejmilovanějším místě - gauči v obýváku - jeho poslední dvě injekce, které ho navždy odprostí od bolesti a trápení.
Aránek už neviděl, neslyšel, ke konci už ani nemohl jíst, neudržel moč a začal krvácet z konečníku. Jeho tělíčko postupně chřadlo a vypovídalo službu a když začal narážet do topení a dveří, které už ani neviděl, rozhodli jsme se jeho trápení ukončit.
Aránek odpočívá vedle našeho Lumpíčka (se kterým byli velcí kamarádi) nad naším barákem u lesíka, kam za ním stále chodíme.
Dlouhé větve naší staré břízy jim oběma dělají něžnou clonu před letním žárem a sýkorky a vrabčáci vysedávají do večera na vršcích stromu a vesele jim tam štěbetají..

A jak to vůbec bylo se mnou a Martinem?
S Matinem jsme se seznámili na rodeu - tedy u koní. Oba jezdíme na koních - westernový styl a oba sníme o tom, že se jednou vrátíme do Čech a pořídíme si zpět své koně, svůj sen a budeme zase jezdit po westernových závodech, pořádat sranda-westernové-závody pro všechny příznivce koní a že to jednou společně pořádně rozjedem!
Tady v Německu máme velikou výhodu ve vynikajících trenérech, o které člověk v ČR opravdu nezavadí a tak sbíráme zkušenosti, znalosti a učíme se...

a
a
a
a
a
a












...................................................................................................................................................................................................................................................................................




Romantický prosincový čas v Bavorsku pod kopyty koní:
a

Mezi naše velké čtyřnohé kamarády, patří naši dva kluci - Šára a Buck. Jsou to němečtí ovčáci, kteří s námi vymetají naše koňské akce a kteří se celí netrpěliví třesou, co za lumpárnu zase budeme vyvádět..
Šára je už desetiletý klidný a velmi chytrý a poslušný "pán", kdežto Buck je dvouletý pošuk, který neví, co si má s tolika energií počít.
Jak mi to čas dovolí, chodíme u nás ve městě na cvičák a také jsem oba hafíky naučila tahat sáně. K vánocům dostaly krásné psí postroje a jak jen je příležitost, tahají sáňky nebo alespoň vozík. Oba je to nesmírně baví, ale protože je už Šára starší pán, většinou naše vyjížďky dopadnou tak, že se veze a Buck ho radostně táhne:





a

a
a
















a
a





















K našim dalším chlupatým kamarádům patří v současné době také MAINSKÉ MÝVALÍ KOČKY. Toto plemeno je prvním plemenem vyšlechtěným z rysa. Jsou to kočky dostahující až 15kg, velmi chytré, svým "kukučem" opravdu připomínající rysa.
Tyto obrovité inteligentní šelmy nás uplně očarovaly a tak jsme si po dlouhém zvažování dva chlupáče přivezli domů na Vysočinu. Pro kočičku Daffie jsme si jeli do Plzně a zlatého kocoura Shemmu máme od chovatelky z Brna.
Dafinka už měla dokonce i koťátka, tak zde přikládám několik fotografií tohoto překrásného kočičího plemene a našich mainských koťátek, která už jsou v nových domovech:
a
a
a



















a
a
a


















A protože jsem veverkami začala, veverkami bych chtěla v tomto roce také končit..
Všechna "naše" veverčata, která jste mohli vidět na fotografiích byla vrácena přírodě. Ti jedinci, co již pro svůj trvalý handykep přírodě navrátit nelze, zůstali v záchranné stanici nebo u hodných lidí, kteří jim postavili na zahradě velikánskou voliéru a budou o ně pečovat do jejich posledního dne života.
Mezi naše rodinné obyvatele patří v současné době veverka Bessie (více o ní v předchozích zprávách), pruhovaná veverka - burunduk Lilli a bílý pruhovaný veveřák Barnie.
Přikládám sem několik jejich fotografií a začnu fotografiemi naší Bessinky - od prvních dnů, kdy se k nám Bessinka dostala... až do dne dnešního:

a
a
a
a
a
a























a tady už je dospělá Bessinka:
a
...a její sestřička Tessie, která žije ještě s dalšími třemi veverkami ve veliké voliéře u milé rodiny, nedaleko Kolína:
a
a















c
c
Podívám se z okna, jestli už neletí Ježíšek:c

A co dělají veverky v zimě?
Většina lidí si myslí, že veverky "upadají" do zimního spánku.. To je ale milná informace. Veverky jsou sice v útlumu, většinu dne prospí ale vybíhají ze svého pelíšku a hledají si potravu.. své poschovávané oříšky, semínka a potravu ze stromů. Za pěkného počasí denně, za špatného třeba i jednou za tři dny..
Pokud je opravu špatné počasí, zůstávají totiž i několik dní ve svém hnízdě a svou potřebu tekutin doplňují olizováním sněhu a ledu. Až velký hlad je vyžene z hnízda, kde se snaží vydat co nejméně energie, doplnit rychle potřebné živiny a tuky a honem chvátají zase do teplého hnízdečka.
A protože SNÍH k těmto vánočním dnům rozhodně patří, přidám sem několik fotografií ze zimních radovánek našich střapatých hrdinů:
c
c
c
f
c
c


















........teď tady byla veverka
fc
... a takhle to vypadá, když Vám přes zasněženou cestu profičí veverka:
zt
c
















...a co dělají "veverkáři" v zimě, když nejsou žádná mláďata, co by zachraňovali, ani se veverky nevypouštějí zpět do přírody? Myslíte si, že se nudí? ...tak na to Vám dám hned odpověď:...
fc
VŠEM VÁM MOC DĚKUJEME ZA VAŠI PŘÍZEŇ, KRÁSNÉ PŘÍSPĚVKY, KOMENTÁŘE A MAILY A ZA VAŠE FINANČNÍ A OŘÍŠKOVÉ DARY

ZÁVĚREČNOU FOTKOU NAŠEHO MILOVANÉHO LUMPÍČKA
 PŘEJEME VŠEM KRÁSNÉ VÁNOČNÍ SVÁTKY A HODNĚ RADOSTI S VAŠIMI ZVÍŘÁTKY!
A


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Rohlíček a Bényk Rohlíček a Bényk | E-mail | Web | 8. prosince 2010 v 23:44 | Reagovat

Ahoj milovníci veverek, jsme sice jen plyšoví veveřáčkové, ale kamaráda Lumpíka je nám moc líto! Odkaz na tenhle krásný vzpomínkový článek zveřejníme na naší facebook stránce a tenhle váš veveřácký blog už máme na našem blogu v oblíbených stránkách. Zdravíme všechny vaše veverky i ostatní zvířátka. Přejeme krásné, požehnané Vánoce a hodně štěstí i zdraví, jak vám, tak všem zvířátkům.
http://www.facebook.com/#!/pages/Hotel-RoBen/107348245993931

2 Moniska Moniska | E-mail | Web | 10. prosince 2010 v 17:17 | Reagovat

To s Lumpíčkem je mi líto, vím jaké to je, když umře milované zvířátko-úzkost, bezmoc atd.
Měl u vás ten nejkrájsnější život, jaký mohl vůbec mít. Je úžasné, že do tak malého srdíčka se vejde tolik lásky..

P.S.Máte nádherné pejsky, kočičky a veverky...

3 Lenka Lenka | 10. prosince 2010 v 22:11 | Reagovat

Překrásné stránky! Úžasné fotky, vyprávění!!! Suupeeeeerrrr!!!!!!

4 Jitka Jitka | Web | 14. prosince 2010 v 8:09 | Reagovat

Závidění hodný život. Kdybych byla mladší nic by mě nezastavilo. Když jsem byla mladá neměla jsem možnost realizovat své sny o koních. Dnes, když už bych ty možnosti měla, nejsou síly.To ale nemění nic na tom, že teď mám aspoň pejska, sedmiletou fenečku bígla. S našim vnukem (22) k nám přišel chameleon a užovka červená.Kdyby nebylo mého muže, už by to tady vypadalo jinak. Já bych ráda ještě činčily nebo fretky, ale můj muž by nás asi všechny vystěhoval. To bylo řečí, než se smířil s hadem a chameleonem.K nám na zahradu chodí černá veverka. Dokonce se mi ji podařilo vyfotit, ale volně v přírodě je to nadlidský výkon.Přeji vám i vašim zvířátkům ať se daří a hodně sil na uskutečnění vašich snů.

5 Gabuldik Gabuldik | Web | 18. prosince 2010 v 16:17 | Reagovat

Málem jsem se až nad začátkem který byl na začátku článku rozplakala. :-) Ani jsem z daleka netušila že máte kočičky,pejsky(kromě těch dvou německých ovčáků) ... nezmiňovali jste se zde o nich, tutiž o nich nic nevím, ani jsem netušila že jezdíte western. Já mám ráda ten styl, ale anglický není taky špatný... taky přeji vašim veverkám a i Vám veselé Vánoce a šťastný nový rok.

6 Vlaďka a spol. Vlaďka a spol. | 24. prosince 2010 v 11:41 | Reagovat

Krásné a pohodové prožití vánočních svátků, v novém roce pevné zdraví a spoustu úžasných zážitků a úspěchů na Vaší cestě

přejí Vlaďka s rodinou včetně Lupíka (puberťáka) z Chrudimi

PS: "Ať Vám ty koně jdou!"

7 Katka S. s rodinou Katka S. s rodinou | 25. prosince 2010 v 22:29 | Reagovat

Moc Vám děkujeme, že jste si na nás udělali čas a provedli nás vaším veverčím rájem! Je to opravdu nádherný pocit, krmit tolik veverek z ruky a sledovat je, jak za vámi ťapkají desítky veverek jako slepiček natěšené na dobré papání. Až budete mít zase mláďátka burunduků, stoprocentně si od Vás bílé mládě vezmeme!Manžel už pracuje na voliéře. Barnie je opravdu krásné zvířátko, tak snad se narodí nějaká bílá veveřátka a zdědí po něm povahu. Přejeme Vám v novém roce všechno ať se daří, ať Vám vyjdou vaše plány, hlavně zdravíčko a sílu a těšíme se brzy NASHLEDANOU! Katka S. s rodinou

8 Wraithomilka Nass Wraithomilka Nass | Web | 31. prosince 2010 v 13:22 | Reagovat

Máte u mě na blogu PéeFko, tak krásný Nový rok! :)

9 rgerh rgerh | 18. ledna 2011 v 14:41 | Reagovat

dobre

10 Mniška Mniška | E-mail | Web | 22. ledna 2011 v 9:25 | Reagovat

Máte překrásný blog! A překrásné fotky vašich úžasných mazlíčků a veverek, hned mě okouzlily. Je velice příjemné vědět, že se někdo stará i o tak malá zvířátka jako jsou veverky a dává jim lásku a péči. Strašně moc vám fandím a přeji abyste se měli jen dobře a abyste měli všeho dostatek. A co se týče vašeho Lumpíka, myslím, že je to skutečně možné, že člověk může se zvířetem navázat podobný hluboký kontakt. Také mne překvapilo, že veverky tak "křičí" (z videa vaší Bessinky), nikdy jsem neslyšela veverku se takto projevovat. Každopádně ještě jednou vám chci popřát vše dobré!

11 Lumpík Lumpík | 23. ledna 2011 v 16:56 | Reagovat

VLAĎKA: moc děkujeme všem za hezké komentáře, moc potěší...

12 karin karin | 8. října 2011 v 16:28 | Reagovat

jééééééééééééééééé..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama