Veverčí deníček

ZÁCHRANNÁ STANICE VEVEREK - veverčí deníček

11. září 2011 v 14:29 | Lumpík

Záchrana veverky obecné je velmi, velmi časově náročná záležitost, ale kdo jednou měl doma veverče a měl tu čest ho vypiplat mlékem, pozorovat jak roste a vyvíjí se a nakonec ho mohl připravit na návrat do přírody a otevřít mu dveře voliéry zpět do volnosti... Nemohl zažít nic krásnějšího:

Albíčko veverky Yody

Nezapomenutelné dojemné momenty:

Počet komentářů: 13

ZÁCHRANNÁ STANICE VEVEREK - veverčí deníček

12. června 2011 v 11:20 | Lumpík | Záchranná stanice veverek

MALÁ STATISTIKA

K dnešnímu červnovému dni bylo přijato do naší záchranné stanice již celkem 218 veveřích nalezenců.

Barevně převládají letos veverčata všech odstínů rezavé barvy, hnědých a černých je mnohem méně než v loňském roce.

A co se pohlaví týče, vedou zatím veveří holčičky.

Nejmladší veveřátka, co jsme v letošním roce přijali, byli pětidenní čtyřčata, která k nám přišla hned začátkem května a zatím nejzajímavější barevná variace nalezených veveřátek se oběvila před třemi týdny. Jde o veverčata s koncem bílého ocásku a šedomodrým tělíčkem (viz fotografie).

Většina veverčat se k nám dostane podchlazených a dehydrovaných, některá mají rány od predátorů, kteří je napadli, resp. jejich hnízdo, další veverčátka přijdou se zlomeninami, abscesy a různými vnitřními zraněními, kde je nutné vždy okamžitě jednat a udělat na vetrinární klinice různá vyšetření.

V současné době máme v záchranné stanici 58 veverčat, která se díky jejich trvalým zraněním (částečné ochrnutí, slepota, hluchota, koordinační problémy, záchvaty..)nemohou již nikdy vrátit do přírody.

U některých veverčat je to opravdu NIKDY a mohou si tak celý život užívat komfortu v naší stanici spojeného s velikými voliérami a stále plnými mističkami a pravidelným veterinárním ošetřením, které zajistí většině veverek poklidné a bezbolestné veselé žití po poku hodných lidí, které veverky opravdu milují a pečlivě a vzorně se o ně starají.

K těm nejzajímavějším případům, o kterých bych se v tomto měsící chtěla krátce zmínit, a které nám udělaly velikou radost, přesto, ženepatří mezi nalezence ale narodily se všichni naší veverušce Lilly u nás doma, jsou naši malí burunduci:

K prvním zuboženým nalezenečkům měsíce června patří dvojice nepříbuzných vevečat z Tábora a Liberce

samička "Skippy" a sameček "Cvaldík". Přesto, že jsme pracovně v Německu, velmi často nás kontaktují zouvalí lidé z Čech s nalezeným veverčetem, kteří už kontaktovali "záchrannou stanici veverek v Čechách", ale ta si pro veverče odmítla přijet, protože je to hodně km a protože se to kvůli jednomu zvířeti prostě nevyplatí..

Ještě, že máme spoustu přátel, kteří nekoukají jen na prachy a mají srdce na tom správném místě a jsou schopni se v takových situacích o mládě postarat a předat nám ho, jak tomu bylo i v případě těchto dvou sirotečků:

Koncem května se k nám také dostala čtveřice mláďat - nejprve dva bráškové, sameček "Lupí" s bráškou "Bennym" a o necelý týden později dvě další veverčata, která společně absolutně předčila všechna veverčata doposud přijatá, svou naprosto ojedinělou barvou a všichni jsme hrozně zvědaví, jak budou zbarveni, až vyrostou:

Již čtvrtý den jsou dnes u nás rezaví sourozenci, kteří byli nalezeni při pádu starého stromu, který se zřítil při víkendové bouřce a silném větru přímo na garáže a silnici.

Při jeho odklízení byla nalezena již v kritickém stavu a velmi podchlazená a částečně už apatická čtyři veverčata.

Dvě z veverčat byla k tomu ještě velmi vážně zraněna, měla dýchací cesty plné krve a i při velmi rychlém jednání a ošetření se nám jednoho malého veveřího kluka již nepodařilo zachránit.. Zemřel asi půl hodiny po převozu k nám.

U takto malých, ještě slepých veverčat je velmi obtížné určit vnitřní zranění, která jsou po pádu z takovéto výšky na tvrdý beton velmi častá a u takto malých zvířátek je operativně nelze odstranit.

Může dojít k natržení nebo celému utržení některého z vnitřních orgánů a následnému vnitřnímu krvácení, vážnému poranění hlavy a silnému otřesu mozku...

I přes veškerou naši snahu takto zraněnému mláděti již nedokážeme pomoci a nezbývá, než ho nechat v teple, klidu a blízkosti jeho sourozenců.. navždy odejít..

Přesto, že se nám další tři sourozenečky (jednoho brášku a dvě sestřičky) snad podaří zachránit, smrt veverčete je vždycky velmi smutná a všechny nás velmi zasáhne a náladu u nás dokáže proměnit na bod mrazu..

Zatím co tři zlatá veverčata bojují o život plnými silami, my víme, že jedno schází a že už nebude dál baštit mléko a přibývat na váze a že ho nikdy nikdo neuvidí, jak se mu poprvé otevřou oči..

A naše domácí veverka Bessinka, ke které přibyl ještě retardovaný černý Čertík nám opravdu vypomáhá, kde to jen jde. Při každém krmení malé ratolesti přihlíží a snaží se těm nejhorším případům nahradit teplo matky.

S většími veverčaty řádí ve voliérách, napomíná je, vychovává, učí konzumovat dary z přírody a někdy je určitě ráda, když veveří ratolest, co by dospívající jedinci opustí naše voliéry a stěhují se do ohromných vypouštěcích voliér v blízkosti lesů..

Ale někdy je toho všeho i na Bessinku moc a po honičkách a hraní s neúnavnými veverčaty se ráda přiběhne ochladit na studenou podlahu v chodbě, kde se rozplácne jako placička, aby každý centimert jejího "podvozku" mohla jak se patří zchladit a aby si "orazila" od veverčích ďáblíků:

Veveřáček Coockie, kterého jsme převzali předevčírem v Praze po mailové a telefonické dohodě s paní Kotěrovou, která se o něj vzorně postarala a zajistila malému nalezenci první pomoc. Veverče našla na svém balkoně a protože je čtenářkou těchto stránek, sedla hned k počítači a napsala nám:

A tyto fotografie jsem pořídila dnes ráno v rychlosti, protože na focení nám při tom všem frmolu opravdu nezbývá čas.

Rezavý sameček "Štístko" byl nalezený se svou černou sestřičkou "Bárou" v parku v Hradci Královém.

Nejprve byla nalezena pouze samička, ale když jsme si pro ní přijeli, celé okolí jsme prohledali a našli ještě malého schouleného veverčího kluka, který shodou šťastných i nešťastných okolností spadl ze stromu přímo do odpadkového koše..

Starat se a zachraňovat veverčata znamená být každou třetí až čtvrtou hodinu (dle věku veverčete, čím mladší veverče tím častější krmení)k dispozici s teplým veverčím mlékem a ukojit velký hlad malých chlupatých cvrčků a pomoci jim se vyčůrat, protože toho sami v tak malém věku ještě nejsou schopni..

Obecně máme takovou zkušenost, že čím horší je stav nalezeného veverčete při přichodu do záchranné stanice, tím lépe a rychleji přijme náhradní stravu a taková veverčata vesměs velmi dobře sají, předními pacičkami obejmou dudlík a pravidelnými pohyby ho masírují, jako by to bylo bříško jejich matky. Slastně při tom přivírají oči a vychutnávají si doušek po doušku a jsou vděčni za druhou šanci žít. Přesně tak tomu bylo i v případě "Báry", "Štístka" a dalších veverčat z našich veverčích jesliček:

Sportem ke zdraví... aneb veverčí kolo na běhání

Na trhu je řada kol pro hlodavce, ale většina z nich je bohužel velmi nebezpečných a vyrobených z naprosto nevhodných materiálů. Mnoho hlodavců se v těchto běhacích kolech vážně zranilo (zlomeniny, zraněný ocas nebo packa), některé jsou vyrobeny tak špatně, že se v nich zvířata i zabila.

Navíc sehnat absolutně bezpečné kolo na běhání nejen pro normální malé hlodavce, ale pro hlodavce větších rozměrů (veverka obecná, potkani, králíčci, morčata apod.) je velmi obtížné..

Až.....

Před několika dny jsme byli na návštěvě u starého pána (82), letitého chovatele veverek obecných, popelavých a královských, který tento problém vyřešil již před nějakými dvaceti lety a začal tato speciální bezpečná kola pro hlodavce všech rozměrů vyrábět na zakázku sám. Dokonce si i sestavil speciální mašiny, kterými vše vyrábí.

A tak jsme i my našim veverčím kamarádům několik takových "sportovních zpestření" zakoupili.

Kola jsou opravdu perfektně propracovaná, z žádného nebezpečného kovu! stabilní, velmi lehká a tichá a 100% bezpečná.

Byli jsme všichni zvědaví, co na to veverky řeknou, jestli se nebudou třeba bát.. Ale jejich reakcí jsme byli moc mile překvapeni.. Veverky si kola okamžitě zamilovaly a stály téměř "frontu" , aby mohly naplný plyn vyrazit.

Zatímco ještě jedna byla uvnitř, malá veverčata už čekala pod kolem, až se místo uvolní..

Chtěla bych jenom zdůraznit, že takovéto kolo na běhání je pouze příjemné zpestření voliéry a podpora dobré kondice vašeho zvířátka, NIKDY ALE NEMŮŽE NAHRADIT PROSTORNOU A PESTŘE VYBAVENOU VOLIÉRU!

Kola je možné vyrobit ve všech velikostech. Velká - pro velké hlodavce a menší pro - např. burunduky:

Počet komentářů: 12

Záchranná stanice pro veverky - veverčí deníček

9. května 2011 v 22:39 | Lumpík | Záchranná stanice veverek

VEVERČÍ ŠKOLIČKA

Všechna veveřátka přijatá během dubna a i všechna ta, o kterých jsem tu psala v minulé dubnové zprávě, se těší plnému zdraví a po "lahvovém krmení" přešla pozvolna na dětské kaše.

Jejich váha je více jak dvojnásobná a jejich srst se změnila v hebký a třpytivý samet.

Denní program v naší veverčí školce se skládá z krmení, hraní, šplhání po větvích, schovávání a jukání na sebe a také první objevování velké voliéry a první krátké kontakty s přírodním klimatem - se sluníčkem, které veverčata v tomto období vyhledávají ale také s větrem - který v naší školičce rozvýří ocásky a štětky na uších a tak se většina veverčí drobotě uplaluje schovat do tepla voliéry a spousta vlněných domečků uvnitř.

Člověk by mohl celé hodiny sedět a pozorovat malé veverčí školáčky, jak se připravují na svůj život a hlavně, jak si umí nádherně mezi sebou hrát.

Po nakrmení zalezou všechna do svých pelíšků a navzájem se ještě chvíli olizují a pošťuchují... až jedno po druhém pomalu usne..

To se pak peřinka ve veverčím pelíšku jenom spokojeně nadouvá a občas, pokud jste hodně potichu, je slyšet i sladké oddychování....

Veveří kluk Čenda

se stal naším největším oblíbencem. Při příchodu domů se veverčata většinou probudí a začnou se protahovat a zííívat (viz fotka výše )... ale jediný Čenda se celý rozespalý potácí k dvířkům voliéry, sedí tam jako bobeček, kouká se na mě a jemně a ospale kvíká...

Procházky po bytě, kde ho nosíme na rameně, se staly jeho denním dobrodružstvím.

Čendíkova srst se po pár dnech proměnila v krásný černý třpyt a jeho huňatý dlouhý ocas naznačuje, že z něho už brzy bude statný veveřák:

Pokračující příběh naší malé nešťastnice Pinky

Jak jste mohli číst ve zprávě z dubna, malá totálně dehydrovaná a hladová samička Pinky se k nám dostala opravdu na poslední minutu.

Pinky je opravdu velice vzorný pacient. Hned od začátku velmi dobře přijala nové mléko, dudáček vždycky obejme pacičkami, celou dávku hltavě vypije bez jediného mrknutí oka. Jako by si byla vědoma své kritické situace na začátku... bojuje nyní ze všech sil o život.

Velmi rychle dohnala váhu a z celého chumlu našich momentálně jedenácti veverčat vyniká právě Pinky svou ojedinělou barvou:

Mezi další veveřátka, kterých jsme se ještě kvůli nedostatku pomocníků ujali jsou veverčí sestřičky Simmi a Kelly

a tři veverčata ve velmi zbědovaném stavu - samička Klárka a sameček Beník s černým bráškou Čikem:

Každý den si najdeme čas, kdy vypustíme už odrostlejší veverčata - tedy naší veverčí školičku z voliéry volně do bytu. To si pak z nás dělají "borovici" a šplhají nahoru a dolu, schovávají se za nohavicí a radostně na sebe bafají.

Pokud zrovna potřebuji přejít do jiné místnosti, vypadá sytuace tak, že mi za patami běží celá veveří školka a následuje mě na každém kroku, v čele samozřejmě s malým černým vedoucím - veveřáčkem Čendou.

Některá starší a odvážnější veverčata už si troufnou i na balkon, kde si mohou vyzkoušet šplání po opravdových stromových větvích. Takové hrátky pozoruje často naše Bessinka a velmi často to "psychicky nevydrží" a přesto, že už je to dospělá dáma, se ráda k honičkám připojí. To se pak válí na zádech a poskakuje jako hopík s ocáskem rozčepýřeným na zádech.

To jsou pak malí školáčci štěstím unešeni, takže se u nás v obýváku na koberci hrabe jedná VELKÁ PESTŘE ZBARVENÁ VEVERČÍ KOULE.

Bessinka je ale velmi něžná a opatrná na své velmi silné a ostré zuby, kterými by takové veverče dokázala na místě usmrtit.

Když to nějaký školáček opravdu "přežene", profackuje ho Bessina přeními tlapkami jako kočka a hlasitě u toho vrčí.

Na veverčata to rychle zapůsobí, okamžitě se uklidní, ztuhnout, přibrzdí a hra pokračuje nanovo...

Velmi zajímavé je také sledovat vývoj veverčích kluků a veverčích holčiček.

Ačkoli jsou stejně stará, tak statnější samečci nemají z ničeho strach a pomalu trénují i větší skoky a i v cizím prostředí jsou téměř okamžitě adaptovaní. Lítají a skáčou, padají a předhánějí se...

Oproti tomu veverčí slečinky jsou velmi obezřetné, vše si dlouze řádně očichávají, sledují okolí, vše 2x přeměřují a jedna po druhé postupují společně v poznání nové velké voliéry nebo našeho balkonu.

Občas jim nějaký ten veveří "rozjetý kluk" přefrčí přes cestu, tak se okamžitě "údivem zaseknou" , celé vykulené stuhnou, ale když vidí, že jim žádné větší nebezpečí nehrozí, ťapkají vesele dál, zatímco je rozjaření a rozjetí kluci "předjíždí o stošest"...

Právě toto období je asi nejkrásnější. Při pozorování malých veverčat při hře se asi nikdo dlouho neudrží a začne od srdce smát.

Vždyť ještě před pár týdny to byly ještě takové hubené dehydrované chudinky s těžkými zraněními a zakrvenými chlupy, do kterých jsme dostávali mléko po kapičkách a moc si přáli, aby ten boj vyhráli.

Dnes už jsou to malí školáčci, kteří pilně trénují a připravují se na svůj život v divočině.

Čas rychle utíká a ještě zhruba tři týdny a malí caparti se budou stěhovat do obrovských venkovních voliér, vybudovaných u lesů, daleko od silnic a ruchu velkoměsta, kde už půjde pomaličku do "tuhého" a malí studenti si budou zvykat na velký prostor, volnost a divokost.

Pomalu začnou zapomínat na člověka, začnou být divoké a plaché ale i krásné, silné a svalnaté, které jsou plně připraveny na návrat do přírody. Tak jako tomu bylo i v loňském roce u samečka Charliho, kterého můžeme celý rok vídat v blízkosti naší záchranné stanice:

1. VÝROČÍ - aneb vzpomínka na Lumpíka

Právě nyní, v polovině května, je to přesně rok, co nám v půl druhé v noci v dlaních zemřel náš velký střapatý kamarád a kašpárek - náš Lumpíček.

Díky němu jsem začala dávat fotky a videa s ním na tento web, protože se na něj naši přátelé neustále ptali a denně jsem posílala emailem fotky jeho "lumpáren".

Lumpíček byl velmi vyjímečný, naprosto ochočený, chodil s námi i do lesa na houby a mohl si sám kdykoli ven do přírody z našeho domu a vždycky se vrátil.

Myslím si, že kdo má jednou tu čest vypiplat se ještě slepé veverče až do dospělosti, propadne navždy veverčí osobnosti a povaze a po té veverkám vůbec.

Proto bych tuto poslední květnovou zprávičku chtěla věnovat vzpomínce, na naše nezapomenutelné zvířátko!

Počet komentářů: 8

Záchranná stanice pro veverky - veverčí deníček

23. dubna 2011 v 19:23 | Lumpík | Záchranná stanice veverek

Duben je asi ve všech záchranných stanicích měsícem snad největšího návalu mláďat.

Od letošního roku - respektive od února - do velikonočních svátků přijala naše záchranná veverčí stanice rovných 116 mláďat! Většina byla velmi vážně zraněných, stále převažují velká zranění hlavy po po pádu ze stromu na tvrdou zem, zranění končetin, očí ale letošní rok je i raritou, co se týče přívalu mláďat pokousaných od koček, kun nebo vážně zraněných od ptáků.

Nejmladším dvěma samečkům bylo přesně šest dní, když se k nám dostali a tak jsou to zatím nejmladší nalezenečci vůbec. V loňském roce jsme přijali mláďata stará 9 a 12 dní. Letošní "skoronovorozeňátka" ale předčila naše očekávání. Oba bráškové se mají čile k světu a jestli vše ve zdraví přečkají a budou vypuštěni zpět na svobodu, bude to pro nás překrásný dárek!

Veverčátka otvírají 28 den oči a proto lze zpětně snadno na den spočítat, jak stará byla v den nalezení:

Tento rok je pro nás také velmi vyjímečný a úspěšný, protože se nám veverkářům konečně podařilo přes zimu založit tady v Mnichově tzv. Verein, tedy REGISTROVANÝ SPOLEK na záchranu veverek.

V praxi je to ohromná úleva, protože vykonávat tuto činost na 100% s maximálním nasazením ve dvou či třech lidech je opravdu při takovém návalu veverčat, nemožné.

Každé veverče se musí vyzvednout z místa nálezu, ihned rychle ošetřit a každé tři až čtyři hodiny krmit mlékem, ručně vyčůrat, podat případné léky nebo vyjet s mládětem na případnou nutnou operaci. A to 24hodin denně! O víkendech, svátcích i nocích!

Tento spolek nám všem moc pomohl v nových členech a také v nových sponzorech, kteří si mohou své finanční dary konečně odepsat z daní, což dříve nebylo vůbec možné, takže o jakoukoli pomoc neměl nikdo zájem.

V současné době máme zaškolených několik nových pečovatelů, kteří se vzorně starají o 2 - 5 mláďat, která jsou starší a bez zdravotních komplikací. My zkušenější se tak můžeme věnovat případům, které jsou vážnější a potřebují pravidelně lékařské ošetření.

Také máme řadu nových výspustných míst a voliér vysokých 15 m, ve kterých se u lesů připravují veverky zpět na vrácení do přírody.

Vzhledem k tomu, že jsme konečně registrované sdružení, připravujeme v tomto roce několik zajímavých odborných akcí a seminářů na záchranu veverek. Začali jsme spolupracovat s veterinární klinikou München a máme i oficielní povolení k vypouštění veverek v České republice.

Zde najdete veškeré informace, bohužel zatím pouze v němčině, ale vše je možné rychle přeložit např. na google:

http://www.eichhoernchen-schutz.de/

Najdete zde i informace ohledně léků, i když je to jen takový "malý základ". V praxi jde o léky hlavně homeopatického rázu, které máme již léta odzkoušená.

Také jsme začali spolupracovat s Mnichovskou záchrannou službou pro zvířata, která už neveze veverče do útulku nebo záchranné stanice, odkud nás pak kontaktovali, ale už přímo lidem, kteří jsou v registru záchranářů specializujících se na veverky. Tím se značně ušetří čas a zvýší možnost zachránění zvířecího života:

http://www.tierrettungmuenchen.de/index.php?m=7&id=20&sub=55#top

Dále jsme také přes zimu vydali několik odborných informací v jednoduché brožuře, které se rozdávají v každém velkém zverimexu, u veterinářů a veterinárních klinik v Mnichově.

A také vznikla knížečka o veverkách:

Pokud tedy jste z Mnichova nebo se sem chystáte a chtěli by jste se zapojit do projektu na ZÁCHRANU VEVEREK, ozvěte se mi na email. Zrovna tak, pokud by jste v Čechách mohli pomoci s vypouštěním a pravidelným dokrmováním vypuštěných veverčat zpět do přírody.

Jak jsem již psala, do velikonoc prošlo naší stanicí 116 mláďat.

Také jsme koncem března vrátili do přírody 28 již dospělých veverek, které byly nalezeny na podzim a musely proto přezimovat v naší stanici.

Z 28 veverek bylo 11 vráceno do přírody v Čechách - na Šumavsku a 2 na Táborsku.

Tolik asi k číslům..

Jsme s Martinem moc rádi, že jsme se mohli do něčeho takového zapojit a že zachránit zvířecí životy se stalo naším posláním.

Snad najdeme i nadále čas dát sem na Lumpíčkovy stránky (který je tím vším, co teď děláme, hlavní příčinou) fotografie a příběhy těch nejzajímavějších případů a samozřejmě i našich domácích mazlíčků - veverky Bessie a burunduků Lilli a Barniho.

Mezi naše první přírůstky letošního roku patří dvoutýdenní paterčata, která byla nalezena, jak jinak než při kácení stromu. Veveřátka se těší zdraví, ze svých zranění pomalu "vyrosla" a zdatně přibývají na váze:

Na obrázcích jsou dvoutýdenní veverčata při nalezení a nyní 35 dní stará:

Mezi veveřátka Štěstěny patří tento maličký veveří kluk, kterého jsme pojmenovali Bondy.

Bondyho přinesl lidem do bytu jejich kocour a hrál si s ním (nikdo neví, jak dlouho) dokud se majitelé nevrátili z práce a nevšimli si zkrvaveného tělíčka schouleného v kocouřím pelechu, které ještě dýchalo..

Malý Bondy měl krev snad všude. Tekla mu z uší, z nosu a měl zkrvavený i zadeček. Mysleli jsme, že pro četná vnitřní zranění a vysokou teplotu boj velmi brzy prohraje, ale díky lékům a 24hod péči se snad z nejhoršího dostal a dnes už je u nás druhým týdnem. Jen čas ukáže, jestli jeho zdravotní stav dovolí jeho návrat zpět do přírody nebo jestli se malý klučina natrvalo zabydlí u nás v záchranné stanici:

Vyzáblou a naprosto dehydrovanou samičku překrásné barvy, kterou jsme pojmenovali Pinki, našli v parku na dětském pískovišti.

Nešťastná, zoufalá a hladová veveřička hledala pomoc u dětí, které si hrály na pískovišti. Opatrní rodiče ale mládě zle odháněli, protože měli strach ze vztekliny. Až v podvečer jsme obrželi telefonát jedné z maminek, které přišlo toho malého tvorečka líto a tak zavolala a zeptala se, jestli ho má vzít do rukou nebo nechat být, aby si pro ni její veverčí matka přišla.

Když jsme dojeli na místo, maličká Pinky byla schoulena v rohu pískoviště, naprosto vyhublá, dehydrovaná a apatická. Její stav byl už velmi vážný, protože se tam snažila najít pomoc celý den při téměř 28 stupních slunečního žáru. Malou Pinky jsme si přivezli včera večer, rychle ji zavodnili a dodali veškeré živiny a potřebné léky na oživení. Dnes už vypadá malá drobná slečinka podstatně lépe a všichni ji držíme moc pěsti:

Veveřáček Čenda si lidskou pomoc vyhledal zcela sám.

Jako malý trpaslíček běhal po chodníku za každým, snažil se postavit na zadní pacičky a zoufale u toho "kvíkal". Čendu sebraly děti a odnesli domů, kde všechno řekli rodičům a ti nám zavolali.

Malý Čenda je opravdu veliký cestovatel a lidumil . Přivezla, respektive přinesla nám ho městská záchranka a malý Čenda seděl panu doktorovi celou jízdu vzorně na rameně a vyhlížel si hrdě z okna.

Přesto, že může sdílet pelíšek se sobě rovnými a věkově shodnými veverčaty, neustále visí na kleci a chce za námi. Téměř celý den ťapká po bytě za mnou, neustále si vyžaduje mazlení a z veverčího "chumlu mláďat" stále utíká a vyhledává lidskou společnost. Naše veverka Bessinka se tu a tam přežene kolem, to se Čenda zastaví, dlouho na ni zadívá a pokračuje jako malý statečný hrdina v dobývání našeho bytu..

Ještě, že tu máme stále spousta dětí a pomocníků, kteří se mu mohou celý den věnovat a mazlit se s ním podle jeho libosti. A tady je, náš malý, střapatý čipera:

Tři veveří sourozence jsme si vyzvedli i s jejich matkou před dvěma dny. Jejich maminku napadl pták a vážně zranil. Osiřelá mláďata spadla i s hnízdem ze stromu přímo do rybníka. Celá událost byla velmi hlasitá, veverčí matka se snažila predátora odehnat s její křik upoutal několik lidí, kteří hned mláďata z rybníka zachánily a přivolaly pomoc.

Jejich maminka se u nás také zotavuje, ale přijmutí dospělého zraněného jedince je pro něho příliš velikým stresem a každý další odchyt nebo vůbec blízský kontakt s člověkem kvůli podání léků stav pouze zhoršuje. Takže jsme zajistlili veveří dámě ošetření a nyní je ve velké voliéře, kde se ze šoku pomalu vzpamatovává a nabírá znovu síly na uzdravení a na vrácení se do přírody:

Další pětici zhruba třítýdenních veverčat jsme si přivezli dnes odpoledne.

Veverčí maminku zajelo auto a protože bydlela na kraji města u rodiny na zahradě, již druhým rokem ji pečlivě sledovali a věděli přesně, kde má hnízdo. Když uviděli tu hrůzu, zavolali nám a tak jsme si malé cvrčky dovezli i s jejich hnízdem. Kdyby si toho lidé nevšimli a nevěděli, kde má hnízdo, všech pět mláďat by zahynulo hlady a žízní:

A na závěr této dubnové stránky bych sem chtěla dát jednu fotečku, kterou mi poslal před několika týdny skypem náš kamarád David. Seděl zrovna u počítače, něco jsme si mezi sebou psali a když se podíval z okna, naskytl se mu krásný obrázek, který honem vyfotil a přeposlal mi ho, s podtextem "tomu nebudeš věřit, kdo se mi teď dívá do očí":

A co naše Bessinka?

Ta se má, jako prasátko v žitě.. Užívá si venkovní voliéry, každý den si ji bereme do bytu a lítá si už i po balkoně. Z "přísunu" veverčat je nadšená a to hlavně proto, že se stále může plést a ochutnávat veverčí mléko, kašičky a různé dobrůtky pro malou veverčí drobotinu.

Stále běhá "načuhovat" do boxů a přepravek s veveřátky a vychutnává si tak stále plné mističky té nejrozmanitější stravy pro opravdové gurmány:

Samozřejmě má také plné tlapky práce s dohlížením a vychováváním té omladiny a tak je někdy během večera doslova "ubitá" a ráda se uvelebí na židli na ovčí vlně a na chvilku si zdřímne..

A tak se mi dnes podařilo vyfotit několik úžasných fotek VEVEŘÍCH SPACÍCH POLOH NAŠÍ Dámy Bessinky :

NA ZÁVĚR BYCH MOC CHTĚLA PODĚKOVAT VŠEM, KTEŘÍ NÁM JAKKOLI POMÁHAJÍ PŘI ZÁCHRANĚ VEVERČAT ALE HLAVNĚ TAKÉ TĚM, KTEŘÍ VYPOMŮŽOU FINANČNĚ.

MOC SI VÁŽÍME A DĚKUJEME ZA FINANČNÍ POMOC NA KRMENÍ, VOLIÉRY, BENZÍN A HLAVNĚ VETERINÁRNÍ VÝLOHY, KTERÉ MŮŽETE ZASLAT NA ČÍSLO KONTA:

1. ČR: Česká spořitelna, 0014153163/0800, Vladimír Zeman (číslo mých rodičů), do účelu platby prosím napište

"pro veverky"

2. Německo: Stadtsparkasse München, K-Nr.: 53148003, BLZ: 70150000, Vladka Zemanová, účel platby: "Eichhörnchen-Schutz"

MOC DĚKUJEME!!!!

Počet komentářů: 12

ZÁCHRANNÁ STANICE VEVEREK - veverčí deníček

5. dubna 2011 v 18:25 | Lumpík | Záchranná stanice veverek

Začátek dubna znamená probouzení přírody a k tomu samozřejmě patří mláďátka. A u nás jsou to jak jinak než mláďátka veveří.

Přes zimu jsme si pěkně odpočinuli a měli čas na stavění a zvelebování voliér a přípravu vypouštěcích míst a nyní je pomaličku na čase, dát se zase do práce..

Našimi prvními veverčími caparty se v tomto roce stala kupodivu mláďátka veverky pruhované, v Čechách zvané burunduk.

Zhruba před týdnem se nám ozvali chovatelé burunduka - samičky, a prosili o pomoc s opuštěnými veverčaty. Jejich matku nalezli mrtvou a o takto maličká mláďata se nedokázali sami postarat. Slovo dalo slovo a tak se veveřátka co nejrychleji stěhovala 80km k nám, kde jsme si je na poloviční cestě převzali a rychle doplnili jejich chybějící tekutiny, zabalili do našeho zateplovacího boxu a uháněli zpět k domovu. Již během cesty jsem nahlédla na jejich pohlaví a obě bílé veverušky jsou slečny, zatím co přírodně zbarvení sourozenci se můžou pochlubit pohlavím opačným..

Naštěstí nás rodina kontaktovala velmi brzy a nesnažila se veverčata nijak "napájet" , jak tomu je v mnoha případech, kdy se lidé ve snaze mláďátku pomoci dopouští vážných stravovacích chyb, které již velmi často nelze napravit.

Burunduci "najeli" na nové veverčí mlíčko bez problému a je radost sledovat, jak přibírají na váze.

Oproti veverkám obecným tato mláďátka nebudou vypuštěná do volné přírody ale zůstanou ve voliérách a blízkosti člověka, který se o ně bude do konce jejich života, což je u těchto zvířátek až deset let, pečlivě starat:

Jak to tak bývá, porody veverek bývají ve velmi úzce spjatém časovém období, takže v tu dobu, kdy jsme přijali naše pruhované nalezence, kteří se narodili o pár desítek km dál, měla i naše burundučka Lilly také přírůstek, který se shodou okolností narodil téměř ve stejném čase a ve stejném počtu, zato ale v trošku jiném barevném složení. Tři veverušky si hrdě ponesou pruhované zbarvení po Lilly a bílá princezna bude zdobit svět svou bílou barvou po tatínkovi Barnimu:

Protože tento vrh je první, kdy se může náš tak mladičký sameček pochlubit otcovskou rolí, museli jsme se pochlubit moc milé chovatelce veverek, od které našeho Barniho máme. Už když jsme si pro něho byli, fascinoval nás krásný přístup paní Claudie, která chová všechny možné druhy veverek a vyjeli jsme na krátkou víkendovou návštěvu.

Ani ona se zrovna nenudí a mláďátek má neustále plné ruce, o čemž svěčí i toto kratinké video její "ratolesti":

A když už jsme si tak mysleli, že by to mohl být poklidný duben a poklidný začátek nového roku a příchodu veverčat, probudil nás telefonát ze záchranné stanice München, na jehož druhém konci nás zdravila Sabina s jejím vždy stále dobře naladěným hláskem: "tak vám přeji krásné jaro a na cestě k vám jsou první dva veveří kluci"

Veveří kluky( se jménem ze seriálu "Lucie posrach ulice") FERDA a FERDA jsme převzali včera odpoledne a tím se pro tento týden uzvařel náš veveří počet..

Ferdu a Ferdu našla rodina při procházce parkem a tato jména jim dala jejich osmiletá dcera. Nejprve zavolali do útulku, co mají dělat a veverčata měla opravdu štěstí, protože pro ně velmi rychle přijela zvířecí záchranka, která je přivezla k nám. Díky velmi rychlým krokům nebyla veverčata ani podchlazená a zatím to vypadá, že nejsou ani nijak vážněji zraněná.

Každé nalezené veverče dostane vždy jméno, které mu může dát jeho nálezce. Pod tímto jménem je vedené v naší evidenci nalezených mláďat, kde má mnoho fotografií a záznamů o lécích a přírůstcích. Takovýto záznam se vede až do doby, kdy je veverka jako dospělý a silný jedinec ve specializovaných velikých voliérách zpět zdivočena a kdy se vrací řádně připravená zpět, odkud přišla. Do volné přírody.

Ferda a Ferda, kluci z pohádky:

Začátkem jara se nerodí pouze veverčata, ale i ostatní mláďata, ke kterým jsem KDYSI patřila i já.

I já jsem se narodila na jaře a přesto, že už nejsem zrovna "mláďátko" oslavu jsem si moc užila, protože jsem dostala

přesladké a převýborné veverčí nadělení, za které touto cestou ještě jednou MOC DĚKUJI!!!!!!!

Dorty byly opravdu mistrovský kousek a před takovým veledílem OPRAVDU SMEKÁM..

Počet komentářů: 4

ZÁCHRANNÁ STANICE PRO VEVERKY

24. ledna 2011 v 22:07 | Lumpík | Záchranná stanice veverek

Začátek nového roku je spojený s celou řadou příprav na jarní období, kdy se každá záchranná stanice pomaličku připravuje na první blížící se vlnu nalezených mláďat.

Leden je ale ještě stále měsícem klidu a vyčkávání, i když pro nás začal velkými změnami. Těsně před vánoci jsme se stěhovali do většího bytu, kde máme i tady ve velkoměstě, jako je Mnichov, konečně dostatek prostoru pro malá veverčata a voliéry pro veverčata starší. Přestěhovali jsme se dál od města mezi velké parky, odkud nám záchranná sanitka vozí velké množství nalezených veverčat.. Tak jsme jim to ulehčili a "přiblížili se" k centru dění..

O Vánocích jsme byli samozřejmě tam, kde by měl být asi každý... Ve svém rodišti, u svých nejbližších.. A naše veverky cestovaly samozřejmě s námi! Hurá na Vysočinu!

A kdo si myslí, že na těchto Lumpíčkových stránkách už je opravdu "převeverkováno", ten se moc plete, protože teď to teprve začíná............

veverčí cukroví (za které moc děkujeme Janče z Dlužin)

Překrásná veverčí látka jako přehoz přes postel nebo velký gauč

(danke sehr, liebe Kristine!!!)

Kouzelné vánoční-veveří svíčky

A několik překrásných veverčích tašek, ze kterých si hned naše Bessinka udělala pěkný měkký pelíšek

Tak jako každoročně strávila naše zvířátka většinu času s námi v domě, ale protože bylo krásné počasí, spoustu sněhu a zároveň sluníčka a také proto, že nám opravdu začalo být líto našeho vánočního stromečku, (který jen těžce odolával veverčímu náporu), chodily se naše veverky vyřádit denně ven a do domu se chodily hlavně pomazlit, dobít energii u stále plných mističek a chrupčit v jejich nejrůznějších pelíšcích, které měly o vánocích dovolené si vybrat kdekoli v domě..

Musím si pořádně vystat pelíšek, oni by mě tam ještě nechali zmrznout:

(ANEB naše nenasytná Lilly)

Helééé, ty máš tak krásné náušničky... že bych si jednu mohla na moment půjčit...

Lilly a Barnie se vyhřívají na sluníčku ve venkovní voliéře:

A pak, že veverka není "vejcožravec"

(ANEB právě chycen při činu)

... že by pacička na usmířenou?

Zatím co Bessie a Lilly jsou opravdu velmi vzorné veverky, které na zavolání přiběhnou, ať jsou kdekoli a následují Vás po domě opravdu jako pejsek,

je sameček Barnie pravý opak.. Zlikviduje, co může a hrozně ho baví, když ho při tom vidíte, zakřičíte "Bááárníííí nééé!!!" a běžíte za ním.. To rozježí ocas jako štětku, provokativně čeká, až ho doběhnete a pak jako šipka mizí...

A tak ho někdy honíme pěknou dobu, než nás vztek přejde, s poškozenou věcí se smíříte a "schlíple" odťapete, odkud jste přišli.. To pak sleduje a když uzná, že se situace uklidnila, přišourá se, ocásek courá schlíple za sebou a "navazuje kontakt".

Když uslyší naše dvě veverčí holky, že se dole něco děje a že zase Barnie něco vyvedl, řítí se obě jako šipky po schodech domu na místo dění a radostně se přidávají do honičky..

My honíme veveřáka Barnieho a za námi jako stín běhají naše chlupaté darebačky a náramě se baví..

To si pak říkám.. bože, kdyby nás tak teď někdo viděl

Bessinka se projevila jako velmi nadaná při hře na schovku. Martin ji vždycky podrží a já se jí schovám do skříně nebo za dveře nebo jsem vylezla i po žebříku na půdu (schovávám se přece veverce, tak proč troškařit). Bessie už přesně ví, o co jde a je k neudržení. Martin ji vypustí, já na ní zavolám a čekám.. Ona letí jako šipka, opatrně načíhne za jedny dveře (ocásek jako anténu bohatě rozevlátý v pozoru), nic... řítí se k dalším dveřím...opatrně za ně načíhne.. zase nic.. pak, když nabere konečně správný směr a je téměř u mě, bafnu na ni. Ona radostí povyskočí, švihne ocasem a začne lítat jako blázen. Pak mi skočí na rameno, dostane odměnu a pochutnává si, dokud zase nedojdeme k Martinovi.

Tak to vydrží opakovat několikrát za sebou, dokud sebou někde neplácne únavou:

Lilly ji velmi často následuje a běhá za ní jako ocásek, ale hru "hledání" ještě nepochopila..Spíš běhá všude s Bessinkou.

Další bezvadná veverčí hra je "na honěnou". Koupili jsme řadu různých škádlítek a lechtátek pro kočky a ty když vyndáme, je to pro Bessinku sygnál, že si jdeme hrát. Radostí vyskakuje po míčku, válí se na zemi, hryže do peříček a zadními nožkami boxuje míček jako kočka.. Pak začne lítat jako šipka a když se zrovna zapovídáte nebo jdete něco moc nutného udělat, vyřítí se odněkud, štípne vás hlodáčky do prstu u nohy nebo ruky a jako šipka zmizí. Do toho přidává to její "tk, tk, tk".. a vyzývá vás na honičku po baráku..

A tomu se přeci nedá odolat...

Na druhou stranu jsou ale chvíle, kdy vypadají veverky tak sladce a bezbranně, že by se nad nimi srdce zastavilo.

Přesně tak je tomu na fotografii Bessinky ve venkovní voliéře, kde mi připomíná starou hodnou babičku, ručičky založené v klíně...

A nebo každé ráno, když vezmeme naše "domácí" veverky z voliéry domů a společně snídáme:

A co Vy a Vaše zvířátka o Vánocích? Jestlipak na ně nezapomínáte a také jim od Ježíška něco "naježíte". Vašim koním, pejskům, ale i hlodavcům...

Vzhledem k veverkám, prochází láska 100% žaludkem, takže náš Ježíšek ježí vesměs pouze dobrůtky...

Ani letos Ježíšek na veverky nezapomněl:

A protože vánoce jsou svátky, kdy si člověk KONEČNĚ najde na spoustu věcí čas, i já jsem si ho našla a udělala trošku "pořádek" ve svém počítači..

Asi jako každý jsem našla "úžasné věci", které by mě ani ve snu nenapadly, že jsem měla uložené nebo vyfocené..

A právě tak je tomu s několika dalšími fotografiemi, které jsem chtěla vlastně koncem léta uveřejnit na tomto blogu..

Ale protože léto bylo plné nalezených veverčat a my nevěděli, kam dřív, s "malým" opožděním sem tyto nejkurioznější, veselé veverčí fotečky vkládám nyní:

FOCENÍ VEVEREK

není vůbec jednoduchou záležitostí.. Když už máte konečně krásné počasí, čas na focení a hodiny sedíte jako pěna v lese, narazíte na totálně nefotogenickou veverku:

A daleko nejhorší je, když jdete fotit veverky, dojdete na místo určení, čekáte, čekáte...

ale šioko daleko ANI JEDNA VEVERKA:

Hele, veveřáku, běž mi konečně zapózovat na strom, ať udělám alespoň jeden pěkný snímek..

......OKÉÉÉÉJ...OKÉÉÉÉJ, ALE NEJDŘÍÍÍÍV MI DEJ TEN VOŘEÉÉÉÉÉÉÉCH:

Čau holkýýýýýý, nezbyl vám ňákej VOŘÉÉÉÉÉCH???????

Ukaž, ukaž.. jééééé, tóóólik.... a všechny móóóje???????

Jede jede veverka, kouří se jí z komínka, jede jede do dáli.....

A závěrečnou kouzelnou veverčí fotkou bych Vám chtěla popřát, aby se Vám v novém roce splnila všechna Vaše přání a Vaše tajné sny, a hlavně:

NEZAPOMÍNEJTE NA ZVÍŘÁTKA!

Já se odpočinutá po Vánocích vracím do svého pracovního procesu, tak bych začala přidávat na tyto Lumpíčkovy stránky až fotky nalezených a zachráněných veverčat, která nám od jara určitě začnou přibývat..

MĚJTE SE DO TÉ DOBY VŠICHNI MOC FAJN!!!

Kabátek jak sameťáček, ocásek jak lištička, copak je to za zvířátko, co mu chutná šištička?

Počet komentářů: 7

ZÁCHRANNÁ STANICE VEVEREK

8. prosince 2010 v 22:30 | Lumpík | Záchranná stanice veverek

Tento prosincový článek je posledním v tomto roce a proto bych ho chtěla věnovat VZPOMÍNCE NA NEJÚŽASNĚJŠÍ VEVERČÍ STVOŘENÍ - na našeho Lumpíčka.

Díky němu vlastně vůbec vznikly tyhle stránečky, aby ho mohli kamarádi sledovat, jak roste, jaké lotroviny vyvádí a vlastně vůbec nebylo v plánu je volně zveřejnit..

19. prosince to bude už sedm měsíců, co nás náš střapatý veverčí hrdina navždy opustil, co ke mě v půl druhé v noci přiběhl do postele a nemohl dýchat a bylo na něm vidět, že má velké bolesti. Přiběhl zoufalý a chtěl pomoci a já mu pomoct nedokázala.

Moc mě to mrzí a nikdy si to nepřestanu vyčítat a nikdy nezapomenu na pocit, když mi v dlaních vydechl naposledy.. Najednou byla tma, ticho a celý svět se zastavil.

Lumpíček byl naprosto úžasný veveřáček. Žil s námi v bytě, byl velice čistotný, nikdy nic nezničil, nehrabal v květináčích, byl to náš malý maskot, který s námi chodit nejprve na kšírkách, ale později i zcela volně ven, na zahradu, do lesa na houby a poslušně se vracel a hopkal za námi nebo se nechal radostně nosit na rameně a šphal po nás jako po stromě.

Lumpíček byl neskutečně chytrý, perfektně si vše pamatoval a měl zmapovaný lesík nad naším barákem, náš barák v Čechách, byt v Mnichově, byt mých rodičů a chodil s námi i na návštěvy k přátelům, kde byl okamžitě zorientovaný a věděl, kde si co poschovával z návštěvy minulé.

Na internetu jsem našla pár lidiček, co mají také doma veverky a tak jsme se různě navštěvovali.. Lumpíček byl vždy ke všem veverkám moc milý a ohleduplný a když jsme mu pořídili ještě pruhovanou veverčí burundučku Lilly, ukázal se jako velký klidný gentleman.

Nikdy nezapomenu, jak se ke mě zachoval, když jsem byla nemocná a měla vysokou teplotu.. Celé hodiny mi ležel na bolavém krku, stočený do klubíčka, něžně mi olizoval tváře a byl pořád se mnou.. Něco takového bych od veverky jaktěživa nečekala..

Vždy si jenom doběhl pro něco k jídlu, napil se, doběhl na bedynku vyčůrat a už zase opatrně ťapkal po mém krku, kde se schoulil do klubíčka a zahříval mi svým huňatým kožíškem krk..

Když mi vysoká horečka ustoupila a zánět plic přebojovala silná antibiotika, už nikdy mi takhle na krku nespal. Nikdy.

Byla to jeho silná empatie? Nikdo neví... a veterináři nad tím často kroutili hlavou.. lesní zvíře? Ano, veverka, prosím.

Ať to zní jak chce a ať si každý myslí své, s Lumpíčkem jsme byli jaksi "podvědomě" spojení..

Jednou v létě jsem musela velmi brzy do práce a tak jsem šla dříve než Martin. Kolem 11 dopoledne mě polilo horko a měla jsem hrozný pocit.. že se něco stalo. Strach, nejistota, nervozita.. Volala jsem Martinovi, mamce a všechno bylo v pohodě..

Nedalo mi to a jela jsem o polední přestávce domů, kde mě čekalo nemilé překvapení.. Lumpíček nikde.. Prohledala jsem celý byt, síť v okně nebyla porušená, Lumpíčkovy domečky zely prázdnotou.. začala jsem ho volat a prohledávat celý byt, barák i sklep.. Když jsem se vrátila celá zoufalá ze sklepa, uslyšela jsem slabé pískání.. Otevřela jsem skříň a tam byl.. Vyběhl ven z prádelní skříně, kde ho Martin nešťastnou náhodou "zapomněl" a celý radostný mě vítal, vyplašený z té tmy a z toho horka.. Hned utíkal pít a bylo na něm vidět, že je opravdu rád, že jsem přišla..

V létě, když jsme byli doma na dovolené si mohl Lumpíček běhat volně venku. Na noc jsme ho ale zavírali do voliéry v bytě.

Jednou jsem se vzbudila kolem druhé hodiny v noci a ne a ne usnout.. Hlavou se mi honily divné myšlenky a měla jsem strašně divný pocit.. strach a úzkost.. Šla jsem se dolů napít a protože bylo horko a měsíc krásně zářil, otevřela jsem si dveře.. Rychlostí blesku se z venku přihnal Lumpíček, prolétl kolem mě a uháněl ke své voliéře..

Hrozně jsem se ho lekla, protože jsem nečekala, že se něco přiřítí dovnitř domu, předpokládala jsem, že je přeci zavřený ve voliéře?

Nevím, jestli je něco takového možné, že by mohl být člověk s veverkou jaksi "podvědomě spojený". Nepřemýšlím nad tím, ale vím, že my dva jsme měli něco, co se nedá vysvětlit a na co NIKDY NEZAPOMENU!

Lumpíčka jsme pochovali v jeho nejoblíbenější vlněné dečce vedle jeho velké venkovní voliéry nad naším barákem. Vedle něho spí už tři roky i můj stařičký pejsek - téměř 18ti letý zlatý kokršpaněl Aránek.

Oba mají hrobeček s fotkou a vzpomínkou a jak nám to jen čas dovolí, chodíme k nim, sedíme na mezi, nasloucháme šumění lesa a tiše vzpomínáme..

Moc bych chtěla poděkovat touto cestou mojí mamce, která o dušičkovém čase myslí i na naše zvířátka a nikdy nezapomene i jim udělat krásný věneček a pravidelně jim zapaluje svíčku, aby věděli, že na ně stále vzpomínáme!!!

Moc děkuju, mami!

Díky Lumpíčkovi jsme se "prodrali" v Německu, kde oba s Martinem již sedmým rokem pracujeme, k profesionální záchraně veverek.

Začali jsme chodit na semináře, kurzy a spolupracujeme s veterináři a hlavně zvířecí záchrankou v Mnichově, která je vždycky první tam, kde je nalezeno zraněné nebo opuštěné mládě..

Po Lumpíčkově smrti jsem opravdu nevěděla kudy kam a snažila se být stále pryč z domu, kde mi ho všechno připomínalo.. až mě vítr zavál do záchranné stanice opuštěných zvířat. A tak netrvalo dlouho a doma jsme měli několik maličkých nalezených veverčat, později i divoké zajíčky a kuny (viz zprávy a fotky z léta).

Všechny veverčata se úspěšně vrátila zpět do přírody jako silní a zdraví jedinci, kde podle posledních sledování velmi úspěšně čelí jejich prvnímu sněhovému zážitku..

Často mi lidé píší emaily a ptají se, jaká zvířátka máme doma a jak to vůbec žijeme - napůl v Čechách a napůl v Německu.

Protože mám teď o vánocích volno a mnohem více času na počítač, napíši tedy něco málo o nás dvou, tedy o mě a Martinovi a hlavně o našich čtyřnozích kamarádech:

Oba dva, tedy já, i můj přítel Martin jsme velcí milovníci psů a koní. Jak jsem již psala, 17 a půl roku jsem měla tu čest žít po boku krásného zlatého kokršpaněla Aránka, který se mnou přešel z dětství do dospělosti:

Aránek s námi byl 17 a půl let. Byl to můj největší kamarád, všude se mnou chodil, byl to velký a důležitý člen naší rodiny.

Když se dostal na konec své psí cesty, museli jsme zavolat našeho veterináře, aby jeho trápení ukončil a dal mu na jeho nejmilovanějším místě - gauči v obýváku - jeho poslední dvě injekce, které ho navždy odprostí od bolesti a trápení.

Aránek už neviděl, neslyšel, ke konci už ani nemohl jíst, neudržel moč a začal krvácet z konečníku. Jeho tělíčko postupně chřadlo a vypovídalo službu a když začal narážet do topení a dveří, které už ani neviděl, rozhodli jsme se jeho trápení ukončit.

Aránek odpočívá vedle našeho Lumpíčka (se kterým byli velcí kamarádi) nad naším barákem u lesíka, kam za ním stále chodíme.

Dlouhé větve naší staré břízy jim oběma dělají něžnou clonu před letním žárem a sýkorky a vrabčáci vysedávají do večera na vršcích stromu a vesele jim tam štěbetají..

A jak to vůbec bylo se mnou a Martinem?
S Matinem jsme se seznámili na rodeu - tedy u koní. Oba jezdíme na koních - westernový styl a oba sníme o tom, že se jednou vrátíme do Čech a pořídíme si zpět své koně, svůj sen a budeme zase jezdit po westernových závodech, pořádat sranda-westernové-závody pro všechny příznivce koní a že to jednou společně pořádně rozjedem!

Tady v Německu máme velikou výhodu ve vynikajících trenérech, o které člověk v ČR opravdu nezavadí a tak sbíráme zkušenosti, znalosti a učíme se...

...................................................................................................................................................................................................................................................................................

Romantický prosincový čas v Bavorsku pod kopyty koní:

Mezi naše velké čtyřnohé kamarády, patří naši dva kluci - Šára a Buck. Jsou to němečtí ovčáci, kteří s námi vymetají naše koňské akce a kteří se celí netrpěliví třesou, co za lumpárnu zase budeme vyvádět..

Šára je už desetiletý klidný a velmi chytrý a poslušný "pán", kdežto Buck je dvouletý pošuk, který neví, co si má s tolika energií počít.

Jak mi to čas dovolí, chodíme u nás ve městě na cvičák a také jsem oba hafíky naučila tahat sáně. K vánocům dostaly krásné psí postroje a jak jen je příležitost, tahají sáňky nebo alespoň vozík. Oba je to nesmírně baví, ale protože je už Šára starší pán, většinou naše vyjížďky dopadnou tak, že se veze a Buck ho radostně táhne:

K našim dalším chlupatým kamarádům patří v současné době také MAINSKÉ MÝVALÍ KOČKY. Toto plemeno je prvním plemenem vyšlechtěným z rysa. Jsou to kočky dostahující až 15kg, velmi chytré, svým "kukučem" opravdu připomínající rysa.

Tyto obrovité inteligentní šelmy nás uplně očarovaly a tak jsme si po dlouhém zvažování dva chlupáče přivezli domů na Vysočinu. Pro kočičku Daffie jsme si jeli do Plzně a zlatého kocoura Shemmu máme od chovatelky z Brna.

Dafinka už měla dokonce i koťátka, tak zde přikládám několik fotografií tohoto překrásného kočičího plemene a našich mainských koťátek, která už jsou v nových domovech:

A protože jsem veverkami začala, veverkami bych chtěla v tomto roce také končit..

Všechna "naše" veverčata, která jste mohli vidět na fotografiích byla vrácena přírodě. Ti jedinci, co již pro svůj trvalý handykep přírodě navrátit nelze, zůstali v záchranné stanici nebo u hodných lidí, kteří jim postavili na zahradě velikánskou voliéru a budou o ně pečovat do jejich posledního dne života.

Mezi naše rodinné obyvatele patří v současné době veverka Bessie (více o ní v předchozích zprávách), pruhovaná veverka - burunduk Lilli a bílý pruhovaný veveřák Barnie.

Přikládám sem několik jejich fotografií a začnu fotografiemi naší Bessinky - od prvních dnů, kdy se k nám Bessinka dostala... až do dne dnešního:

a tady už je dospělá Bessinka:

...a její sestřička Tessie, která žije ještě s dalšími třemi veverkami ve veliké voliéře u milé rodiny, nedaleko Kolína:

Podívám se z okna, jestli už neletí Ježíšek:

A co dělají veverky v zimě?

Většina lidí si myslí, že veverky "upadají" do zimního spánku.. To je ale milná informace. Veverky jsou sice v útlumu, většinu dne prospí ale vybíhají ze svého pelíšku a hledají si potravu.. své poschovávané oříšky, semínka a potravu ze stromů. Za pěkného počasí denně, za špatného třeba i jednou za tři dny..

Pokud je opravu špatné počasí, zůstávají totiž i několik dní ve svém hnízdě a svou potřebu tekutin doplňují olizováním sněhu a ledu. Až velký hlad je vyžene z hnízda, kde se snaží vydat co nejméně energie, doplnit rychle potřebné živiny a tuky a honem chvátají zase do teplého hnízdečka.

A protože SNÍH k těmto vánočním dnům rozhodně patří, přidám sem několik fotografií ze zimních radovánek našich střapatých hrdinů:

........teď tady byla veverka

... a takhle to vypadá, když Vám přes zasněženou cestu profičí veverka:

...a co dělají "veverkáři" v zimě, když nejsou žádná mláďata, co by zachraňovali, ani se veverky nevypouštějí zpět do přírody? Myslíte si, že se nudí? ...tak na to Vám dám hned odpověď:...

VŠEM VÁM MOC DĚKUJEME ZA VAŠI PŘÍZEŇ, KRÁSNÉ PŘÍSPĚVKY, KOMENTÁŘE A MAILY A ZA VAŠE FINANČNÍ A OŘÍŠKOVÉ DARY

ZÁVĚREČNOU FOTKOU NAŠEHO MILOVANÉHO LUMPÍČKA

PŘEJEME VŠEM KRÁSNÉ VÁNOČNÍ SVÁTKY A HODNĚ RADOSTI S VAŠIMI ZVÍŘÁTKY!

Počet komentářů: 12

Listopadový dárek od NESTLÉ a vyprávění naší Bessinky

3. listopadu 2010 v 21:03 | Lumpík | Záchranná stanice veverek

Začátek listopadu začal pro naše veveruchy velmi dobře, jak jinak než OŘECHOVĚ

Během září jsme se seznámili s jednou starší paní, která taktéž propadla veverkám a přislíbila nám velkou pomoc.. Dlouho jsme o ní neslyšeli a tak jsme ze svých předešlých zkušeností nečekali, že už se kdy ozve..

ALE: je tomu právě týden, co nám zazvonil telefon.. Na druhém konci byla paní Julie a radostně nám oznamovala, že nám vyřídila těch pár ořechů, jak nám slibovala... Jsou od firmy NESTLE, kde její syn pracuje. Jde o prvotřídní velké lískové neloupané bio-ořechy.. 30 pytlíků.. Byli jsme moc rádi a řekli ji naši adresu.. to jsme ale netušili, co se na nás chystá..

O dva dny později, ve čtvrtek odpoledne, mi volal autodopravce od fi Nestlé, že jsou na uvedené adrese a kam že to mají složit.. Vesele jsem seběhla po schodech s vidinou, že hodím 30 pytlíků (představovala jsem si tak kilové pytlíky)do dvou větších tašek a zatím je nechám ve sklepě..

Při příchodu k autu mě ale překvapili dva velké bramborové 50kg pytle, které stály na rampě.. Když mě řidič dovedl k celému "obsahu kamionu", myslela jsem, že na místě zkolabuju..

V autě bylo naložených 30 OHROMNÝCH BRAMBOROVÝCH PYTLŮ PLNÝCH NELOUPANÝCH LÍSKOVÝCH OŘECHŮ...od firmy NESTLÉ..

Nevím přesně, jak dlouho jsem tam stála a zírala na ty obrovské pytle..

Hlavou se mi honily ty nejrůznější nápady.. sedla jsem si na obrubník chodníku vedle kamionu a snažila se před řidiči předstírat, že je všechno absolutně OK... v pořádku.. a hlavou se mi lítaly myšlenky, KAM TO VŠECHNO PROBOHA JEN SLOŽÍME..

Po několikahodinovém volání a domlouvání jsme pytle složili různě u přátel, co s námi s veverkami spolupracují a velkou část jsme "natlačili"přímo do záchranné stanice, kterou museli zdejší zaměstnanci honem rychle přestavět a udělat tak místo pro naší "oříškyádu"..

Takže paní Julie N., jestliže čtete tyto řádky, MOC VÁM ZA OŘECHY DĚKUJEME!!!Myslím, že mají veverky v Čechách i tady v Mnichově díky Vašemu daru na 10let vystaráno

A tady malý záběr oříškyády u nás na půdě:

Samozřejmě nás nenapadlo nic jiného, než se honem pochlubit našim krotkým veverkám, které můžeme na půdu k ořechům jednoduše donést na rameni, aniž by nám kamkoli prchly, jakého OHROMNÉHO JEŽÍŠKA TO DOSTALI..

Asi nejkrásnější a nejúžasnější reakce byla naší veverky Bessinky. Když jich veliké množství poschovávala a důkladně zahrabala, sedla si na její baculatý zadeček a s velikou vášní snědla dva celé buclaté lískáče na posezení..Pak si celá blažená vylezla na voliéru pro malá veverčata, řádně si umyla pacičky a při tom pohledu na tu vééééélikou úrodu se mi podařilo zachytit její úžasné vyprávění mobilem:

TAK TAKHLE VYPRÁVÍ NAŠE PRINCEZNIČKA BESSINKA:

Samozřejmě jsme hned druhý den upalovali do záchranné stanice a začali obdarovávat naše retardované veverky, které jsou již odkázané na život v zajetí. Momentálně je jich ve voliérách kolem 50ti..

Asi největší radost měl náš obézní veveřák Tobbi (viz předchozí zprávy o něm), který byl ořechy tak okouzlen, že ačkoli normálně chlapy "nerad", usadil se tentokrát Martinovi sám dobrovolně na ruku a nechal se bez problémů hladit. Na fotce můžete dobře vidět jeho "faldíky". Je to opravdu ten nejširší veveřák široko daleko, který je v podstatě naprosto zdravý, jen se odmítá vrátit do přírody. Vždy se vrátí zpět k lidem a v boji o vpuštění do bytu neváhal použít zuby..a tak už jsme ho přestali trápit s vracením přírodě a podepsali s ním v naší stanici nájemní smlouvu "na dobu neurčitou":

K dalším veverkám, které se již zpět do přírody vrátit nemohou patří i Coocki. Coocki je naprosto hluchá již 10 let stará veverka. Je velmi hodná a nerada šplná po stromech, raději běhá po velikých voliérách a nejvíce šťastná je, když si ji vezmeme na chvíli do bytu. Uvelebí se v prádelníku a ráda si schrupne mezi ručníky.. Je to také veliká pomocnice při péči o malá, často ještě slepá veverčata. Ráda je učí prvním krůčkům, olizuje je a snaží se jim nahradit matku. Už nám tak pomohla vychovat několik desítek veverek, které se vrátily jako silní a zdraví jedinci zpět do přírody.

I Coocki byla z nadílky ořechů jako "puštěná z řetězu" a pečlivě schovávala jeden po druhém do hlíny a vzorně uhrabovala pacičkami:

Na těchto fotkách je Bessie, jak jinak než s oříškem..... a jak jinak než rozvalená na jejím oblíbeném místečku u nás v domě.. na kufříku od počítače:

A takhle probíhal boj našich veverčích mláďát o oříškové nadělení. Nejdříve o ořechy bojovali, honili jeden druhého ale nakonec oba kluci uznali, že je opravdu dost pro všechny a začali hodovat.. sice otočení zadečky k sobě... ale přeci kamarádi:

HELÉ BRÁCHO, TY OŘECHY JSOU MOJE JASNÝ... ROZUMÍŠ.. OPOVAŽ SE JICH JENOM DOTKNOUT...

JO TAK TY SI NEDÁŠ ŘÍCT, NO TAK POČKEJ, JÁ TI UKÁŽU:

...NO TAK TEDA DOBŘE, VEZMI SI TAKY NĚCO ALE ROZHODNĚ TÍM NEJSME KAMARÁDI..

Velkou radost z oříšků od firmy Nestlé měla i naše malá šedá samička Valentýnka, která obývá velkou voliéru společně s dalším veveřím osazenstvem..

Valentýnka je u nás již druhým rokem a na fotce si právě pečlivě umývá pacičky po tak výborné hostině:

Počet komentářů: 16

Příprava na zimu

3. října 2010 v 1:21 | Lumpíček | Záchranná stanice veverek

Po kratší pauze, způsobené pracovním a veverčím vytížením se znovu hlásíme.. Moc děkujeme za maily, nebojte, nejsme nemocní, ani jsme nepřestali zachraňovat.. Moc vám všem děkujeme za krásné příspěvky, fotky, nápady a i veverčí vtipy!!!

Září a říjen jsou měsíce, kdy je možné naposledy vrátit do přírody zachráněná veverčata, která jsou natolik silná, aby se ještě dokázala adaptovat na zimu a postavila si svá hnízda. Během září jsme tak vrátili do lesů 68 krásných, silných veverek, které se dostaly do záchranné stanice ve zbědovaném stavu, velmi často jako mláďátka dehydrovaná, v mnoha případech ještě slepá a holá.

Nejdramatičtější případ jsme zažili s šesti maximálně týden starými veverčaty, která byla nalezena po pádu stromu. Naštěstí se podařilo i tak maličké růžové drobečky dovést až do věku 14 týdnů, a i tato veverčí droboť se vrátila před dvěma týdny zpět do lesů jako silní, sebevědomí a zdraví jedinci.

Díky velmi dobře zpracovanému DVD o vypouštění a hlavně přípravě veverčat na vrácení do přírody (info z dřívějších zpráv) jsme změnili mnoho taktik a podle sledování vypuštěných mláďat zhruba od června si doufáme říci, že se všechna velmi rychle adaptovala, postavila si svá hnízda a vytvořila své nové domovy, svá nová teritoria. Nikdy by mě nenapadlo, jak důležité u veverek např. je, na kterou světovou stranu stromu přidělat hnízdo, jak přesně velké, jaký vchod, tvar a jak má vypadat její únikový vchod..

Všechna ta práce, vstávání v noci a pozorování, jak se mláďátka pomaličku vyvíjí a prosazují rozhodně stojí za to, když pak vidíte své oblíbené drobečky, jak jsou silní, hbití, mrštní, plni sil a jak se derou poznat volnost..

Je to opravdu krásný dojemný pocit...

Měsíc září pro nás ale znamenal také výrobu a instalaci neskutečných 195 domečků pro naše vypuštěné divochy. Víkendy jsme trávili s veverčími přáteli a dobrovolníky a vytvářeli a vyvěšovali na stromy zateplené domečky, vystlané speciálním teplým materiálem, který nenavlhá a dopřeje tak veveruškám teplo a bezpečí. K tomu také speciální veverčí krmítka, sestavená také dle návodů z nového DVD, aby se do krmítek nevkradli žádní ptáci ani myši a veverkám se tak ještě po mnoho a mnoho týdnů ulehčil přístup k potravě, na kterou jsou i ve volnosti tolik odkázané na lidskou pomoc.

Další velkou záhadou, kterou jsme s veterináři řešili bylo plísňové onemocnění veverek, spojené se silnou ztrátou srsti, zánětem očí a výtoku z nosu.

Tato choroba z ničeho nic vypukla u dvou veverek ve venkovní voliéře, které se již připravovaly na vypuštění. Během dvou týdnů jim uplně slezla srst a jejich tělo bylo pokryto bílými lupy. Jak se ukázalo, bylo toto onemocnění velice nakažlivé, protože během těchto dvou týdnů se spolehlivě nakazilo i 8 dalších veverek, které společně obývaly velikou voliéru a dvě ošetřovatelky, kterým se na rukou a břiše udělaly velké červené fleky..

Nakonec se za pomoci opravdu bezvadné týmové práce našich "hlodavčích" veterinářů podařilo najít kombinaci léků na toto nepříjemné spestření podzimu, ale pro nás to znamenalo již divoké veverky odchytit z voliér, zavřít zpět do izolace a DENNĚ jim píchat injekce a podávat léky.. U takových veverek, které už jsou zcela odvyklé na lidi a dotyk je to někdy opravdu boj.. kde pomáhají pouze silné kožené rukavice a naprostý klíííídek..

A takto se projevovala nemoc v počátcích (holá místa se začínala oběvovat na bříšku, bocích a postupně přešla přes celé tělo až na hlavu, takže veverka byla celá holá a růžová) a tyto léky jsme museli dvakrát denně veverkám podávat:

Poděkováním od veverek nám za to byly silné kousance do rukavic a pár pořádně hlasitých veverčích nadávek...

....ale všem už se znovu vrací jejich pěkný lesklý kožíšek a dokonce i jejich krásné štětičky na uších.. Dvě veverušky, červená Jasmínka a tmavě hnědá Smilli už byli také vráceny zpět do obrovských lesních voliér, kde si užívají velkého rozběhu, trénují skoky a těší z krásného slunného počasí a mohou se zase pochlubit hustým třpytivým ocasem..

Měsíc ZÁŘÍ je také měsícem, kdy veverky mají už pěkně narostlé jejich tak kouzelné ŠTĚTIČKY NA UŠÍCH.

Mnoho lidí si špatně myslí, že veverky mají tyto štětičky po celý rok. To bych ale ráda uvedla na správnou cestu.. vůbec tomu totiž tak není.

Štětičky na uších mají veverky pouze jako překrásný doplněk k zimní srsti, spojené s krásným hustým kožíškem a kompletním ochlupacením paciček.

Zatím co v létě nemají veverky štětičky téměř nebo uplně žádné a jejich srst je jen lehká a většinou tmavá, na podzim se začnou připravovat na zimu a měnit hustotu i barvu osrstění.

Příkladem tomu je např. několik fotek naší Bessinky, které jsou pořízené od konce srpna do začátku října:

Podzimní čas je také hlavně spojen s krmením. V této době je kvalita krmení jedním z nejdůležitějším! Veverky potřebují krmení bohaté na živiny, minerály a právě nyní hlavně tuk. Celý den běhají a uklízejí a zahrabávají si oříšky na horší časy.

Zatímco veverka obecná je v této době velmi aktivní a stihne za den poschovávat několik desítek oříšků, většina burunduků se pomaličku ale jistě začíná připravovat na zimní spánek. Tak je tomu ale v přírodě, u veverek chovaných lidmi v zajetí a hlavně v bytě je nutné v tomto období stravu přilepšit o tuky a živočišné bílkoviny, velmi nutné je přidávat vitaminy a minerály (hlavně vápník s vit. D3), které pomáhají organismu vyrovnat se se změnami teplot a pomáhají veverkám při problémech s metabolickým procesem.

Situace s kvalitou krmení pro hlodavce se v České republice určitě hodně zlepšila, přesto je ale nemožné dostat běžné kvalitní výrobky (a především Bio-výrobky), které jsou tady v Německu lehce dostupné a hlavně opravdu levné.

Jsou to například speciální směsy pro veverky, které jsou už přímo namíchané a vyvážené, takže si bednu nebo pytel můžete lehce uschovat na půdě a do bytu vždy donést jen potřebné množství:

Vynikající potravou pro "voliérové veverky" jsou semena z borovice kanadské a sibiřské, které jsou pro veverky opravdovou pochoutkou a veverky tráví celé hodiny jejich "dolováním a vybíráním" a ke ktermým se voliérové veverky nemají šanci dostat:

Velmi dobrou součástí potravy veverek jsou již hotové granule, vyrobené přesně pro veverky. Ano, i to už není problém. Stejně jako psi a kočky mají své granule, dnes už se lehce koupí i granulky pro fretky, ježky ale právě i veverky...

Dříve, když byl Lumpíček nemocný jsem takovéto granule musela objednat až z USA z Colorada, kde mi byly jednou záchrannou stanicí veverek doporučeny. Mělo to být jediné krmení, které měl Lumpíček konzumovat... Už tehdy mi "rady" z USA přišly poněkud "pofidérní a "úzkoprsé" a ochota a komunikace amerických "kolegyň veverkomilů" opravdu hodně zamrzlá.

I po konsultaci léků a různých technik při léčení a vracení veverek do přírody je v Americe opravdu jiná a v mnoha sytuacích i docela směšná. Takže jsme od ní celkem brzy upustili..

Později se také ukázalo, po důkladném laboratorním rozboru těchto granulí, že tyto granule pro veverky vhodné vůbec nejsou, mají absolutně nevyvážený poměr živin a poměr umělých látek a zahušťovadel jsou opravdu vysoké..Navíc obsahují tolik dusíkatých látek, že po dlouhodobější kozumaci mohou způsobit vážné zdravotní problémy veverek..

Navíc veverky o tyto granule stejně vůbec nestály (opravdu zas tak hloupé nejsou, aby snědly, co jim škodí) tak jsme je nahradili granulemi pro všechny druhy veverek (obecné, kráslovké, burunduky, japonské, veverky šedé atd.), které jsou v Evropě k dostání a o kterých opravdu víme, že obsahují, co veverky potřebují. Právě v těchto granulích jsou obsažena i tato borovicová ale i západní smrková semena, živočišné produkty a poměr minerálních látek a živin je upraven podle nejnovějších poznatků o veverkách. Menší, energeticky, tukově i výživově vydatnější granulky jsou určené pro veverčata do deseti týdnů věku, proto také obsahují vyšší podíl vápníku, který je pro veverky v dospívání tolik důležitý.

Tyto granule jsou i takovou první velkou pomocí, když má veverka problémy s osrsťováním (hlavně na zadečku, ale i ocase - SAMCI). Obsahují důležité oleje a dokonce i mízu kanadského javoru, po kterých mají veverky krásnou hustou a lesklou srst a problémy na jaře a na podzim s výměnou srsti a problémy s tím spojené, velmi rychle úplně vymizí.. A HLAVNĚ, VEVERKÁM OPRAVDU MOC CHUTNAJÍ!!!

Důležitým zdrojem minerálů a vitaminů pro veverky v zajetí jsou i shozy (parůžky srnců), které veverky s plnou vervou ohlodávají. Dobré je také doplňkové krmivo v podobě různých tyčinek a směsí, ale vždy je důležité se podívat na obsah. Přesto, že je to krmivo určené hlodavcům, velmi často jsem se v Čechách setkala s krmením které obsahovalo cukr, sůl nebo dokonce barviva a umělá dochucovadla!!!

Samozřejmě je pro veverky nutný denní přísun čerstvého ovoce a zeleniny. Snad největší pochoutkou z lesních plodů jsou pro veverky borůvky, které je možné si uložit do mrazáku a během zimy je nechat povolit v teplé vodě a nabídnout našim gurmánům, zrovna tak, jako třešně ale i meloun:

Ale nikdy by jste jako chovatelé veverky neměli zapomínat, že NEJLEPŠÍ PRO VEVERKU BYLO JE A VŽDY BUDE TO, CO POCHÁZÍ Z PŘÍRODY! Ale bohužel my lidé nedokážeme nikdy tak obratně šplhat po stromech, abychom nasbírali v korunách stromů co veverky potřebují.. Proto je nutné zajistit veverkám velmi pestrou nebo už právě i odborně připravenou potravu..

A nyní, koncem září, jsou uplné žně veverčích pochoutek, takže děláme na zimu pořádné zásoby žaludů, lískových i vlašských ořechů, ale i kaštanů a hlavně bukvic.

O víkendu jsme s přáteli nasbírali úžasných 48 plných bramborových pytlů vlašských a lískových ořechů, takže o Vánocích budeme určitě zase všem, co nám s veverkami moc pomáhají, ale i malým záchranným stanicím v Čechách, bohatě veverkově nadělovat

Dlouho jsme řešili prostorový problém při sušení oříšků, protože tady v Německu nemáme tak velikou půdu jako doma na Vysočině a všechny tyto lískáče musí být z jejich krásného měkkého pelíšku "vydloubnuty" a uchovány na zimu, aby nesplesnivěly.. Nicméně i tady nám pomohla záchranná stanice jejich dlouholetým dobrým typem, takže můžeme i v malém městském bytě uchovat v klídku zásoby oříšků:

A když takovou dobrotu přinesete domů, všechny veverky se okamžitě seběhnou a musí se na to POŘÁDNĚ PODÍVAT A VŠECHNY OŘECHY, KAŠTANY, ŽALUDY I BUKVICE PEČLIVĚ PŘEPOČÍTAT..

K naším domácím mazlíkům přibyl také ještě bílý veveřáček Barnie. Obě holky, jak Bessie tak Lilly jsou samozřejmě nadšené a společně se prohánějí venku ve voliéře ještě s dalšími veverčaty nebo si vychutnávají odpolední chvilky u nás bytě. Samozřejmě i Barnie, jako správný dospívající chlapík ví, co se sluší a patří, proto nechal nejdřív dámy, aby si vybraly nejlepší úlovek a potom se i sám přišel podívat na tu úrodu.. a nevěřil vlastním očím:

A takhle se naše Bessinka raduje z úrody.. Začne se válet na zádech a řádit se vším, co ji přijde v tu chvíli pod packy. Momentálně to odnesl malý plyšák, který patřil mezi nejoblíbenější hračky našeho veveřáčka Lumpíčka. Válí se s ním na zádech, vyhazuje ho do výšky, hryže do něho ze všech sil a kope zadníma nohama jako kočka:

A jako správná veverka, i Bessinka se snaží všechno honem honem poschovávat na horší časy, na zimu, a po takovém úklidu je pak opravdu " ú p l n ě h o t o v á " a plácne s sebou téměř kdekoli:

A takovýhle pěkný pupíček potom veverkám naroste:

A na závěr přidám několik fotek "veverčích póz", které udělal můj přítel Martin před pár minutami a které bych nazvala JAK SI VEVERKA SEDNE DO SLOVA A DO PÍSMENE

N A Z A D E K :

....a tuto fotku nechám bez názvu, třeba napadne něco podzimního,výstižného Vás:

Počet komentářů: 14

....zase jsme o něco zkušenější

27. srpna 2010 v 11:10 | Lumpík | Záchranná stanice veverek

Tak jsme se vrátili z krásné dlouhé dovolené na Vysočině, kde jsme si rozhodně moc neodpočinuli..Voliéry, veverčí domečky, vypouštění veverek a hlavně veverčata samotná nám zabrala nejvíce času. Přesto jsme ale stihli navštívit několik záchranných stanic v Čechách a poznat nové, úžasné lidičky a rozdali jsme pytle krmení, domečky a materiály do voliér na pelíšky, které jsme tady v Německu dostali na podporu záchrany veverčat v Čechách.

Během návštěv záchranných stanic jsme srovnávali léky, které pro veverky a zajíčky použíme tady v Německu a jaké se používají v Čechách a hlavně s jakými výsledky. Zjistili jsme kupodivu, že léky, které se s velkým úspěchem používají v Německu nejsou v Čechách vůbec dostupné nebo jsou dokonce zakázané!Naivně jsem si totiž myslela, že jsou v Evropské unii všude léky stejně dostupné. Inu, člověk se stále učí...

Nicméně jsme rozšírili naše obzory, získali řadu nových informací a kontaktů a hlavně začínáme spolupracovat ČECHY versus BAVORSKO, což je pro obě strany, ale hlavně zvířata neskutečně přínosné.

V ČR je dobrá spolupráce s výpustnými místy veverek ale i jiných divokých zvířat,které zejí prázdnotou, jak jinak, než z finančních důvodů. Tato přípravná a výpustná místa jsou tady v Německu řídká a často přeplněná. Takže záchranná stanice tady v Mnichově podpoří z části finacování (krmení, vitamíny a hlavně kvalitní léky a ošetření zvířat)v Čechách a na oplátku se budou veverčata a jiná divoká zvířata(zajíčci, králíčci..) z části vypouštět v Čechách. Je to super hlavně pokud je nutné udělat mláděti rentgen, CT a podobné velmi finančně náročné vyšetření nebo operace, které si stanice v Čechách musí privátně zaplatit. Právě z tohoto důvodu se mládě raději utratí..Mládě se nyní převeze okamžitě do Mnichova, kde stanice všechny procedury převezme, protože tady má své veterináře a velikou kliniku pro divoká zvířata. Vše je teprve "v plenkách" ale pokud všechny naše plány a sny vyjdou, bude na velmi vysoké úrovni zachráněno a vypuštěno zpět do přírody velké množství zvířat. A to je náš cíl

Zároveň musím napsat, jak mě velmi zklamala mentalita českých myslivců..Ptala jsem se u nás v okolí mysliveckého sdružení na možnost vypouštění a hlavně připravení mladých odchovaných zajíců zpět do přírody. Tady v Německu by se odchovali, vyléčili, naočkovali a bylo by jen potřeba postavit pod vedením odborníka velkou voliéru a připravit je na návrat do přírody. Přesto, že je u nás zajíců velmi málo a divocí králíci (podle slov myslivců)se navíc na Vysočině už takřka nevyskytují, šokoval mě absolutní nezájem, ať šlo o veverky, zajíčky či cokoli jiného..

České myslivce záchrana divokých zvířat a vracení je zpět přírodě vůbec nezajímá, a většina se jí vysmívá. Narazila jsem tvrdě na českou mentalitu - vypouštět do přírody ANO ale jen co je velké a už dospělé a hlavně se dá zastřelit a sníst!!(nechci psát SEŽRAT, ale ráda bych toto slovo tentokrát použila!). Co s veverkami? Ptali se mě...

Jak mi bylo řečeno: "piplat a zachraňovat veverky (ač jsou zákonem chráněné!!!) nemá vůbec žádný smysl,(dokonce jsem se dozvěděla, že myslivci JEN TAK PRO RADOST tu a tam veverku prostě zastřelí-samozřejmě o tom ale nikdo neví, že??), protože z nich stejně "NIC NENÍ" = nedají se sníst. O zajíce by zájem byl, ale už velké, aby se nemuseli denně krmit, ošetřovat a dohlížet na ně..natož postavit voliéry...

Proč tedy zachraňovat zvířata, která jsou PRO MYSLIVCE bez užitku?

To všechno mi pomohlo udělat si opravdu ten nejhorší názor na naše myslivce. Bylo to, jako bych dostala palicí do hlavy!!!Vím, že všichni nejsou stejní a vím, že jsou i vyjímky. Ale kde jsou?

Myslivci u nás se nechlubí tím, kde je jaké mládě a kolik nových kusů přibylo, ale chlubí se vždy tím, co zastřelili. A to je ZÁSADNÍ ROZDÍL MEZI ČESKOU A NĚMECKOU MYSLIVOSTÍ.

Takže: na co zachraňovat veverky, že?

A tak chci touto cestou hrozně moc poděkovat lidem, kteří PRIVÁTNĚ v Čechách zachraňují opuštěná a nemocná zvířata a přes všechny potíže a lhostejnost měst, našich byrokratických úřadů a našeho státu je z vlastní kapsy financují a vrací zpět, kam patří. Do lesů...

Dále chci poděkovat moc těm, kteří se ujímají našich trvale handycapovaných veverek a vytvořili jim krásný bezpečný domov v prostorné, krásně vybavené voliéře na svém pozemku.

MOC DĚKUJEME!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

To byla jedna velmi špatná zkušenost.. a nyní přejdu k těm lepším, veselým:

NAŠE LILLY MÁ ZASE MLÁĎÁTKA

Tentokrát je otcem pěkný bílý veveří burunduk Tomík. Mláďátka se narodila všechna pruhovaná po mamince (pruhovaná barva je u burunduků dominantní) ale po zkřížení těchto cvrčků s bílým jedincem budou už mláďátka sněhově bílá, jako jejich tatínek. Mláďata už jsou všechna u nových rodin:

SRPEN byl asi pro všechny úžasný měsíc na houbaření. Také my jsme po nakrmení veverčat rádi vyrazili do lesů, kterých je u nás na Vysočině opravdu požehnaně a člověk má co dělat, aby "nepřekročil bludný kořen"..

Tak jako každoročně jsme mysleli i na veverky a upřednostňovali také houby s červíkama..Ty naše veverky přímo zbožňují, obzvláště naše retardovaná veveruška Bessie:

A ještě několik dalších "nehoubičkových fotografií" naší Bessinky.

Každé ráno přesně v půl sedmé přišly naše kočky, sedly si před balkonové dveře a my jsme se jim smáli, že chodí "DO KINA" Opravdu to tak totiž vypadalo.

Sedly si vzorně před dveře a sledovaly krmení našich malých veverčat a hlavně naší kašpařici Bessinu. První dny reagovala Bessinka velmi ostražitě, prskala, dupala a stála jako BOXER hrozivě za dveřmi (viz první foto).. Postupem času začala ale kočky provokovat, válela se před nimi, hrála si s míčkem nebo si provokativně vzala oříšek z mističky a utíkala si ho sníst před terasové dveře, kde už na ni čekali "diváci":

Celý den pak Bessinka trávila spolu s dalšími veverkami ve veliké venkovní voliře, kde byli všichni denně zásobeni čerstvými žaludy, šípky, šiškami, lesními jahodami, borůvkami, šípkem, čerstvě natrhanými oříšky a hlavně červíkovými houbičkami. Každý den jsme si ji na noc brali domů, kde okamžitě zabrala místo v posteli a zkontrolovala své schovky a ta nejvyšší místa v bytě a nejraději vyhlížela z lustru:

A na tomto videu najdete naši Bessinku "na lupu". Hrozně ráda mi pomáhá plnit mističky pro veveřátka a připravovat jim dobrůtky.. Velmi často neodolá, aby si taky neochutnala, bez ohledu na to, jak je sklenice hluboká.....

Bohužel jsem ji natočila jen mobilem a navíc je video "na výšku" a nevím, jak ho převátit. Takže pokud máte notebook, máte vyhráno, pokud pevný počítač..musíte si to nějak "přebrat":

A něco málo také k nalezených veverčatům..

Z Mnichova do Čech jsme si "na dovolenou" vezli sedm veverčat, ta větší už přešla do velké výběhové voliéry a budou vypuštěna v Čechách, ta menší potřebují ještě pár týdnů ale vypuštěna budou pravděpodobně také v Čechách.

K tomu nám přibyla trojčátka z Nymburka, a ve stejném týdnu samička Lorinka ve zbědovaném stavu, se silným průjmem, dezorientovaná, velmi dehydrovaná, se zaníceným okem a otokem na hlavičce, kterou se snažili její nálezci zachránit sami a trápili ji doma špatnou stravou (opět kondenzované kravské mléko!!!) téměř dva týdny. Bez lékařského ošetření, obalenou vlatním průjmem.. Naštěstí jsme si potřebné léky přivezli s sebou z Mnichova, tak jsme bez návštěvy veterináře "naordinovali" léčbu sami.

Stav Lorinky se pomaličku lepšil, průjem se zastavil a malá slečinka začala rychle dohánět ztracenou váhu. Nyní obývá bytovou voliéru spolu s dalšími třemi pasažéry:

Ferdík a Rozárka. Mláďátka nalezená v lese při kácení stromů v místě našeho bydliště. Ferdík měl velký otok na hlavičce a byl silně dezorientovaný s poraněnou pacičkou po pádu stromu. Rozárka neutrpěla žádnou újmu na zdraví a denně dodává nemocnému bráškovi sílu, elán a dobrou náladu:

Veveřátka dovezená z Mnichova. Nyní je jim již cca 6 týdnů a dovádí spolu v pelíšku.

Byla nalezena různě v parcích, černý sameček Bronco byl dokonce nalezen stočený do klubíčka na lavičce. Mohla ho tam ztratit matka při přenášení nebo ho již někdo našel a "odložit ho na lavičce" shledal jako nejlepší nápad, jak s malým nalezenečkem naložit: